Miminko jako dar aneb Já se toho fakt nebojím :-)

Haloo- je tady nějaký lékař? Tak to bychom měli. Je mi čtyřicet šest a nemám děti.Tedy, ne že bych nechtěla, děti mám moc ráda, ale pořád zůstávám v roli hodné tety. Budu jak Janet Jackson. Mamkou v padesáti a s pořádnými ovacemi.

 Potenciálních spermadárců by bylo také dost. Jen si vybrat. Já bych ale po nich vážně nic nechtěla! Až   na jedno. Dítě.

Dítě není věc, ale osobnost, kterou si vytváří odmalička. Podle toho jak se k němu stavíme, chováme, kopíruje náš vzor, vzor  rodiče. Udělat si dítě umí každý s prominutím i tzv. méně inteligentní člověk. Tak proč ho sakra  nemám i já?

Tak nějak do pětatřiceti život v pohodě, ale pak mi jeden hrůzná zážitek převrátil život vzhůru nohama. A to doslova. Nečekaná prudká alergická reakce s otokem krku  a ne příliš dobře zdravotně  vybavený zubař, který mě duchapřítomně otočil vzhůru nohama, abych se neudusila.Odnesla jsem ten šok dvouměsíčním  nevyspáním a pásovým oparem v oblasti ledvin.  Od té doby jsou pro mě veškeré léky tabu. Nikdo si s tím neví rady a to mám tři  věkově se lišící alergology /věřím  ale jen tomu nejstaršímu/.

A co teprve samotný porod. Tam  by to vypadalo asi takto. : Maminko, vy jste prvorodička? Už při té větě bych možná lezla pod stůl, ale tak dobrý, co mě nezabije mě posílí. /Kecaj/. Maminko píchneme vyvolávačku, JSTE NA NĚCO ALERGICKÁ A NA CO?

/ Blbá otázka, jak z Macha a Šebestové. jestli se v pravěku jedl Mamut s koprovou omáčkou. Když to neví ani můj alergolog, tak jak to mám vědět já?? No nic.  

 ??????????????????????????????????????????????????????????????????????????

Otazníky. Bez odpovědi. Neřešitelné. Už přes dvanáct let. 

Odpovědi typu. Nechte to na nich, oni si poradí! / Néééé neporadí, pár případů jsem už bohužel viděla a nerada bych strávila zbytek života na kolečkovém křesle  a ochrnutým mozkem Já chci mít klidnej důchod. Skromnej ale klidnej, S kytičkama   a knížkama. Ne nemocemi z alergie.

Acho jo  Nejvíc mě mrzí, když čtu jak kdosi odloží ZDRAVÉ  dítě do babyboxu, V tu chvilku se mi odkrví  mozek a  chce řvát. JAK JEN MOHLA???? Toho mrněte je  moc líto a nemám   daleko k slzám. Je to takový malý Ježíšek.A nikdo, opravdu NIKDO  mi nenamluví, že  okolnosti k odložení prcka do železné krabice byly tak VÁŽNÉ.  Že se  ta situace nedala řešit. Že se ho vzdala vlastní máma! Ono porodit  zdravé dítě není dnes až takovou samozřejmostí. JE TO ŠTĚSTÍ!

Vzala bych na milost snad jen,  kdyby matka byla sirotek, narkomanka, nevyléčitelně nemocná, nepočítám cukrovku a debilitu, ale jiná omluva neexistuje.Existují azylové domy,  kojenecké ústavy. 

A je to JEJÍ DÍTĚ. Někdy si to matka rozmyslí a jde si pro něj zpět. zřejmě jen nezvládla psychicky situaci, což se může stát. Nevím jak by se mnou zamávaly mateřské pudy, ale určitě bych to zvládla. Já ano. Ale nevím, jak z toho ven, tělo by chtělo, biologické hodiny už zvoní na poplach, ale rozum říká, Nedělej to- budeš nešťastná ty i dítě. 

A tedˇjá. Jak z toho ven. Se vším jsem si vždy poradila, a byly to kolikrát zapeklité situace, ale ty alergie dávají fakt zabrat psychicky, protože řešení není. Tetanku jsem neměla dvacet let a nedávno když mi volal obvoďák, tak po pocitu na zvracení jsem mu vysvětlila, že injekci  prostě ne a že  si to tu hodlám ještě pořádně užít. Protože v pekle na mě čeká trůn.

TIK TAK.