Mateřský mlíko??? Stříkej s ním po chlapech!

vzrušuje je to, pravila vtipně kamarádka. I s polovinou mozku se dá žít, nadhodila neuroložka po mých výsledcích CT. I takové pacienty tu máme.Já vám to nakreslím.

Taková věc, jako je nádor na hypofýze se musí  brát s humorem, co jiného vám taky  zbývá.

Psal se rok 2004 a já  ráno překvapivě zjišťuji, ze se mi asi tvoří v prsu mateřské mléko -popravdě u  bezdětné ženy docela zvláštní úkaz.  Nemyslím, že bych o toto zjištění právě teď  stála a docela mě to i vyděsilo. Že to je mléko,  jsem zatím  netušila, myslela jsem, že mám nádor v prsu. S pláčem jsem přiběhla za mamkou : Mami podívej, Mamka Sbal si  a jedeme.

Následuje kolotoč nepříjemných vyšetření doprovázených strachem, ten je možná  ještě horší než samotný nález, však   ne nadarmo se říká, že strach má velké oči, něco na tom bude.

Na gynekologii je starší lékař, věkově kolem šedesáti,  laskavý bodrý a tak trochu dědečkovský  typ,  s rozhaleným pláštěm a masívním zlatým řetězem  na zarostlé  hrudi,  seladon místních ženských srdcí a který s každým  vesele laškuje. Oslovuje mě něžně *holčičko*. Je fajn, budí důvěru a  ze mě ten strach trošku opadá, ne však nadlouho, zkušeně mi promačká prsa. Pak následuje krutý verdikt: Víte, já bych vám doporučil vyšetření na neurologii, mohlo by to být  něco menšího v hlavě. Půjdete na mamární poradnu s prsama, pak  na ultrazvuk krku pak na EEC MOZKU A nakonec na CÉTÉČKO.

Modlím se, aby to nebylo v hlavě.Zbytečně.

Mami, prosímtě, mohla bys na chvili? Volám mamku z čekárny. Bez jejího doprovodu bych nebyla schopna kvůli silné migréně sem ani dojet. Neuroložka, která zezačátku na mě křičí,zda jsem už zkusila  otěhotnět, abych se zbavila migrén, razantně mění ton hlasu na mateřský.Po mých slovech, paní doktorko je mi strašně zle, mám  72 hodin migrénu točí se se mnou i vzorek na podlaze.

Neuroložka:: To je ovšem jiná situace: Ve finále řekne něco,po čem se mi doslova zastaví hrůzou dech:

Vyplním vám žádanku na sono štítné žlázy pak si zajdete na EEC MOZKU A CÉTÉČKO.ABYCHOM TEN NÁDOR VYLOUČILI.

Nádor, řekla NÁDOR????? Je mi třicet pět!!!

 Za tři měsíce je jasno:

Neuroložka: I  s polovinou mozku se dá žít, máme tu takové pacienty, pojďte já vám to nakreslím.

Mamka : Promiň, teď už chápu proč jsi měla problém vytrhnout na zahradě trávu -trošku se mi točila hlava  po 72 hodinové migréně, to je fakt.

HLAVU JAKSI NEODPÁŘETE, NESTRČÍTE POD PAŽI, do té debilní práce prostě musíte. NA ULICI SE MI LIDI POSMÍVALI, HELE ŽENSKÁ - DESET RÁNO ASI NĚKDE Z PAŘBY A PĚKNĚ OŽRALÁ.Nádor mě táhl na pravou stranu. Slunce mi dělalo zle. Korunu tomu všem nasadila kolegyně se slovy TY SE MOTÁŠ JAK NEMOCNÁ SVIŇA/.  U nás  ve firmě se  upřímnost fakt nenosí, takže  to věděla jen starší paní sekretářka, shodou okolností onemocněla sama  pár let po mě rakovinou lymfatických žláz/

Odcházím  s pláčem a strachem, co bude dál, sedím doma jak bez duše, teď mi teprve začíná docházet ,že ty nervy v  práci a můj zodpovědný přístup vždy a ke všemu moc nevyplatil Odteď budu opatrná a brát vše jak to je a hlavně, stop stresu. A to prosím pěkně dodržuji dodnes.

Léčba byla zezačátku složitá, těžkým oříškem bylo najít vhodný lék, protože na tento druh nádoru jich moc není. Po dvoudenním zvracení po Mysalfonu jsme sedli  s mým lékařem z gynekologie a ten po pečlivém prostudování všech pro a proti v příbalovém letáku našel Dostinex. Prťavá tabletka, kterou jsem si coby alergik ještě musela čtvrtit, protože čert a alergie fakt nikdy nespí. Nehradila to pojištovna a ta jedna piditabletka stála  patnáct stovek. Byly tam čtyři.

Lék na hyperprolaktinémii, nádor spouštěl tvorbu mléka. Po dvouleté naštěstí úspěšné léčbě a kontrole na CT  je parazit konečně pryč ale já už nejsem já. Dostala jsem šanci k uzdravení, kterou každá nemoc  mi něco dala i něco vzala/ zhoršení zraku- nádor zasáhl oční nervy/ a tak se snažím vzít si z toho veliké poučení do budoucna, že nejen prací živ je člověk.

Moji milí, vezměte si to k srdci. ZDRAVÍ MÁTE JEN JEDNO A ŽIVOT NĚKDY DRUHOU ŠANCI NEDÁVÁ.

 P.S. : Toto je pro mě dost niterní zpověď, dlouho mi trvalo než jsem se odhodlala to zveřejnit, ale hodně se mi tím ulevilo.  Pár měsíců po léčbě mi osud přihrál do cesty jednu milou osůbku, asi aby mi to nějak vykompenzoval ten strach bolest a hrůzu, co bude dál. Jak  říká můj tatínek, LEVÁ A PRAVÁ STRANA...