Záměrně tento blog píši, kdy už je dávno po Vánocích. Věnuji ho své babičce. Aby se tu mezi těmi ostatními neztratil. Vánoce mi vždy babičku spolehlivě připomenou Dodnes mám v paměti vůni jejích vanilkových rohlíčků.
Byla jsem ještě malá holka. mohlo mi být něco kolem deseti let a vychovávala mě většinou babička. Učila mě dětské říkanky /Kainar, Hrubín atd/ a psát jsem uměla už ve 4 letech. Mamka pracovala u dráhy a měla hodně náročnou práci na noční uzávěrky. Tak holt babička musela zastoupit. Byla to milá drobná modrooká šedovlasá paní, která měla určitě nejdelší vlasy. Však jí trvalo než je ráno pracně učesala do úhledného drdůlku. Neměla jich moc, ale patřily k ní. Nikdy bych si ji nedokázala popravdě ani představit s krátkými - měla je přes metr a pul dlouhé, protože už jako holce jí je holička spálila. Pak k holiči už nikdy nešla.
Podle fotek to byla zamlada moc krásná žena, jemná, citlivá ale i na stáří si zachovala něco ze svého půvabu. Vychovala dva syny, velmi úspěšné a uznávané ve svém oboru, jeden strýc pracoval u Nejvyššího soudu v Praze a druhý má patenty v biochemii u nás i v zahraničí, vyrobil například přístroj na měření dusičnanů v půdě. Mamka jediná studovat nešla, chyběly peníze, ale vsadim se, že by z ní byla ta nejlepší právnička široko daleko.
Babička byla velice sečtělá, kdybyste se jí zeptali na jakéhokoliv panovníka, či něco podobného z historie, znala na vše odpovědˇ. Než jsem šla do školy, uměla jsem už díky babičce číst i psát. Vlastnila krejčovský salon v Bratislavě, kde později poznala svého manžela- mého milovaného dědečka.
Babička se o mě starala jak nejlépe uměla, když jsem mívala horečku a zimnici, i ty teploty tenkrát bývaly o něco vyšší, pamatuji si že jsem i 39 a více, babička mě uložila na staré kanape v kuchyni a uvařila čaj, který dochutila sirupem Malinkou a citronem- byl výborný!
Vánoce jsem jako dítě prožívala s babičkou pečením cukroví a nehnula jsem se od ní na krok.Dodnes se mi vybaví vůně jejího kredence, ta vůně starého dřeva za ta léta nasákla vůní koření a vanilky. Moc ráda vzpomínám na cukr bridž ve tvaru symbolů karet a na vůni vanilkových cukru.Také si tam schovávala staré Vlasty a Ženy a mody, měla jsem totiž tendenci z nich vystřihovat obrázky přírody,
Jednou jsem při návštěvě drogerie narazila na podobnou vůni, byly to čajové svíčky, musela jsem se pro ně vrátit, tak silně na mě ta vůně působila. Vůně dětstvi. Já měla dětsvi hezké. ale nejkouzelnější byla pro mě atmosféra .blížících se vánoc a pečení cukroví s babičkou, stromeček a vybalování darků, V deseti jsem dostala napřiklad dětskou pračku, která opravdu *prala*, nebo čurajici panenku a za tu babička dostala pěkný kartáč od jeji sestry katoličky. Navíc ta panenka byla moje nejoblibenější měla pindoura a neustále mě to nutilo do ni lit vodu, aby mela potřebu .Ještě ji někde asi mám. Panenky mám schované všechny ale už bez šatiček , asi je sežrali moli.
Babička byla také mým sponzorem květin, to ještě chuděra netušila, že to přeroste v budoucí vášeň - mánii. Chuděra zacvakala ze svého pidi- důchodu asi sto cibuli sněženek,které jsem si vyhlidla v inzerci časopisu Zahrádkář. Strašně jsem si vždy přála sněženky a to se mi diky babičce splnilo. Sice pak žila do konce měsíce o gothaji a vodě, ale sněženky po ní zůstaly jako památka dodnes a jsem za ně moc ráda..Také mi sponzorovala na moje škemrání vánoční ozdoby, některé se časem rozbily, ale většinu dodnes máme. Myslím, že na Aukru by mi za ně utrhli obě ruce.
Vánoce dříve bývaly jiné. Kouzelnější. Už jen tím, jak bylo hodně sněhu a sníh na Štědrý den dělal opravdu hodně.Vše je takové slavnostnější. I když jako ditě jsem ho ráda chodila odklizet. Byl to asi komicky pohled na děcko jak hrabe těžkým hrablem snih a má ho věčně zapíchlé v břichu..Moc ráda na tu dobu vzpominám. Na koulovačky a staveni sněhuláků.Dnešní děti jen sedi s tabletem a fejsbukuji -my mlěi bunkry a opravdové venku , na čerstvém vzduchu.
Babička mě přivedla k lásce ke květinám, zejména k růžím, taky jich teď asi diky tomu máme sto padesát,Měla jsme ppírovou krabici snad se sto sáčky různých semínek. Letničky trvalky dvouletky.Nocenky, hvozdíky slézové růže laskavce astry. gazanie, cokoliv najdete v prodejně Sempra. Po pohřbu jsme přestala mít zájem o cokoliv a tak krabice skončila u kamarádky, Vyrostly jí alespoň kopretiny po 6 letech prošlé klíčivosti.
Babička umřela v 84 letech a tenkrát se ve mě něco zlomilo, umřela před vánocemi a od té doby mám takový zvláštní až slavnostní pocit, Jakoby tu s námi stále byla a nikdy neodešla.
Atˇjsem kde jsem , vždy si vzpomenu na onen osudný 14. listopad 1986. Byla jsem bohužel první, kdo se o jejích odchodu dověděl. Ten den byl pátek a já se ulila z cvičení civilní obrany. Koukala jsem na televizi a v tom telefon. Strohá a neosobní úřednice z pošty mi vyhláskovala do telefonu úmrtní telegram, možná se u toho cpala i chlebem se sádlem.
Nikdy na Tebe nezapomenu -Mám tě moc ráda, babičko.
