Pracovala jsem pár let v pojišťovně a součástí mé práce bylo kontaktování lidí neboli sales marketing po telefonu. Je to hodně o výdrži, ale jelikož jsem holka od přírody ukecaná,
nemám s tím problém, nicméně, všeho moc škodí a tak po pěti hodkách telefonování telefon dávám napotichu a těším se, až sednu ke kompu se sluchátky a neuslyším nic kromě hudby.
Náhoda tomu chtěla, že jsem se jednou dovolala do firmy, kde byla nová asistentka. věkově tak 20-25. Marketingové chytré knížky pro to mají výstižný výraz, strážce dveří, prostě spojka přes kterou se jen tak nedostanete. Musíte mít nachystaný nějaký fígl, abyste se protlačili ke koncové osobě, která s vámi uzavře nebo možná neuzavře smlouvičku, Mě se daří spíš to první.
Ale k věci, ta nová asistentka byla zřejmě málo zkušená.Nechám už na vás, jak si to přeberete. Po mém představení kdo jsem a odkud volám, mi ráčila lemra líná sdělit, že pan ředitel je zaneprázdněn a veškeré kontakty, týkající se jeho osoby, probíhají pouze a jen přes ni. A ted to začalo. Já : To nevadí, dejte mi na pana ředitele emailový kontakt. Asistentka. Jistě. Pište si. Zde ovšem nastal nečekaný zádrhel.
V příjmení pana ředitele. Já: A s krátkým nebo dlouhým? Asistentka, ježíš omlouvám, já jsem tu nová. A já : Aha to jste asi neměla čas to ještě zjistit, No nic. Ale s dlouhým by ale vypadal líp, co říkáte? To už slečna potlačovala smích a propukla v nehorázný řehot. Já : A s tvrdým nebo měkkým? A to už byl konec......
Zda panu řediteli moje message došla, dodnes nevím, email se nevrátil a ještěže pan ředitel byl někde mimo kancelář, slečna by zřejmě měla po ptákách. Pracovních.
