Jak se ne-ztratit v zoo

Jak se taková návštěva může pěkně zkomplikovat.Zvláště nemáte-li orientační smysl ve větším prostoru jako já.Tak se mi prosím nesmějte, díky :-D  

V zoologické zahradě u nás v Brně jsem byla naposled jako hodně malá holka. Tenkrát mi bylo asi jedenáct let, takže si toho už moc nepamatuji. Od té doby uběhlo takřka čtvrt století. Zní to asi zvláštně, ale přesto ta malá holka tam ve mě stejně někde pořád je.Nejen duševně tedy.

Někde jsem četla, že jedinci, kteří mají problémy se štítnou žlázou si dlouho zachovávají mladistvý vzhled . No vida, ženský na to kupují drahý prášky a já to mám zadarmo .

Takže dnes ráno jsem si řekla, dneska by to šlo. Myslím jako tu návštěvu zoo. Dlouho jsem tam nebyla, tak ať to stojí za to.

V tramvaji jsem pořád přemýšlela, jestli to má vůbec cenu v tom šíleném horku někam jet, abych nakonec nefotila prázdné výběhy nebo klece.

 Přes vrátnici jsem prošla se svojí oblíbenou pohádkou, že jsem od tisku / a taky že jsem * a že potřebuji fotky do novin. SVOJE !! Prošla jsem úspěšně první vstupní kontrolou a to už mi bylo teda fakt vedro, ale ještě víc jsem se orosila u té druhé, kde se mě vousatý pán ve vrátnici číslo dvě ptal, Kampak si to kráčím.  odvětila jsem svoji povídačku a prej No tak běžte. Drzoun jeden, bude mít článek zadarmo a ještě remcá.

Tak si tak jdu do areálu  a už první zádrhel: Kopec ... hm to bude krušná cesta, ale chci přece vidět lední medvědy tak to dám.

 První koho fotím je obrovský tyrkysovo- žlutý papoušek, který na mě pokřikuje Ahoj. Protože jeho hlas neměl podobu ani na ženu ani na muže a papoušci tohle dokáží skvěle rozlišit, v první řadě jsem si myslela, že si někdo ze mě dělí srandu. Ale když to zopakoval přímo přede mou , jako slušňačka jsem mu odpověděa taky. NO, AHOJ!! Papoušek byl spokojený a já pokračuji dále.

Míjím spoustu výběhů někde není nic, asi je jim fakt vedro jako mě a někde naopak je doba krmení takže ideální čas pro mě na fotku. Někteří dokonce krásně zapozují. Zvířata jsou vděčné a bezprostřední objekty na focení, někdy lepší než lidé.Někdy. Protože nekecaj.

  Po hodině chození na tom vedru se mi ale začnou vkrádat dost ošemetné myšlenky, jako například otázka : Jak se vlastně dostanu zpátky? No nic kdyžtak mobil to vyřeší. Jo mobil zůstal doma, v kabelce. Tam je mu dobře.  Prvně mě napadlo jít s někým kdo jde  taky ven na opačnou stranu. Ale to bych se načekala, většinou rodina s dětmi a  děti potřebují čůůrat a na trampolínu  a na tu už jsem trošku velká. Navíc by to vypadalo divně, Já  s pětkama prsama na trampolíně.

Takže tohle řešení jsem hned zamítla, Druhé, co mě napadlo, že si to budu pamatovat podle zvířat, která jsem nafotila a viděla. Jenže na zrcadlovce byly místo fotek tmavé fleky takže ani tohle řešení  kýženou naději nepřineslo. Navic většina zvířat díky vedru stihla zalézt do  chládku.Kurňa, jsem v pasti, Třetí co mě už přepadlo, že to prostě nesmím NIKDY nikomu říct, ještě by se mi zmetci smáli, ženská před padesátkou a ztratí se v zoo, ty vole. Na medvědy jsem se vykašlala, ty až příště a se situačním  plánem a mobilem v ruce.

Zkrátím to, Dostala jsem se po půl hodině navigací cedule Východ k východu, ale pozor ještě mě zmátla jedna cedulka s nápisem SEZONNÍ VÝCHOD.   A tam východ fakt nebyl.

Kdo se mnou jde příště ? :-D