Jak mě ne-napálili aneb Kdo nemá v hlavě,….znáte to:-)

Od dvaceti let fotím, tedy snažím se o to, vystřídala jsem už různé typy foťáků, od ruských analogů na kinofilmy, přes mobily, coby nástroje focení pro shnilotiny jako  jsem já, až po digitál. Ten největší špek na mě ještě čeká.

foto archiv autorky

A to je polaroid. Pardon, dva Polaroidy. Vlastně na jeden jsem zapomněla, takže tři.

Po delším zvažování všech pro a proti, jsem se odhodlala ke koupi zrcadlovky Nikon D 70. Samo že použité, z Aukra. Tak trošku sázka do loterie a týdenní hra nervů. V hlavě se mi honily otázky typu: Přijde? Když přijde, tak v pořádku? Nebude rozbité zrcátko? Pokud nebude rozbité zrcátko, bude tam k tomu i návod? Otázky se vyřešily během pěti minut po rozbalení balíku. Foťák přišel v super stavu.

Potřeboval však naformátovat, s čímž si hravě poradila moje dobrá kamarádka, která vlastní přístroj o třídu vyšší. Rok makal jako šroub, až jednoho krásného podzimního dne, zrovna když jsem byla v tom nejlepším fotícím rauši, fotit přestal.

Zničeho nic, aniž by předem něco ohlásil. Ani se mě ten lajdák kluk fotografickej  Nikon D  70 nezeptal. Pravda, šestisetstránkový návod jsem byla za ten rok líná prostudovat, takže jsem opravdu netušila, v čem by mohl být sebemenší zakopaný pes. Navíc po mě chce ten drzoun ještě formátování!

Po půldenním vulgárním nadávání a bezmoci , telefonování do servisu , i když určení příčiny závady po mobilu asi nebylo to pravé ořechové,/ škoda, že věštci foťáky neopravují/, jsem moudře usoudila, že víc hlav víc ví a našla jsem si nejbližší prodejnu foto-potřeb s tím, že si koupím novou kartu.

Protože všichni kamarádi profi fotografové mě přesvědčili, že opravdu nutně  potřebuji tzv. rychlou kartu,a já svým kamarádům věřím./bohužel/.

Že to byla největší chyba v zoufalství, mi došlo později. Zrcadlo beru pro sichr sebou. Obsluhuje mě mladá slečna, která zřejmě asi ani netuší, k čemu foťák slouží. Možná že ani netuší, kde prodává. Ještě jí to snad budu vysvětlovat já nebo co. Jen opakuje jak cvičená opička po mě, že to asi bude kartou . Odbornice na slovo vzatá- spíš jinými slovy nemehlo se mi snaží vysvětlit, že mám foťák už zastaralý a že to naformátovat nejde. A že to neumí. Jdou na mě mdloby.

Kde nic není, ani smrt nebere. Volá tedy vedoucí, o které si myslím, že už bude vědět,  odbornice  na slovo vzatá, když zde pracuje, jak se fotí se zrcadlem a jak se formátuje. Anebo to jen předstírá? Ale musím uznat snahu, i když ve výsledku vyjde nastejno, opět nic, sice udělá dva snímky,  aby se neřeklo, ale nejde to naformátovat ani stáhnout fotky do pc. Prý jedině opravna a že hned o jedné ví, že jsou to její známí.

Dolezu tedy celá naštvaná a s pohledem spráskaného psa do místa spásy a naděje. Zde jsou již zřejmě na takové blbce, jako já nachystaní, ochotně mě přesvědčuji že ten můj foťák je starý jak první světová a že patří do šrotu, jen diagnostika bude stát 600-1200 a ze to staré foťáky dělají, že mají zaprášené čidlo, tudíž nevidí kartu atd. atd, zbytek už raději neslyším,  pokud jsem prve neměla infarkt, teď už mě asi nemine.

Mladíci dodávají, že se mi na na ten starý krám rádi podívají, že to potřebuje jako sůl.

S krvácejícím srdcem jim Nikouška nechávám . Odcházím s pohledem vraha a slovy Pokazili jste mi celý den!!

foto archiv blogerky

Doma sednu k pc a něco mi tu nesedí. Stále mi totiž vrtá hlavou, proč minutu předtím foták fotil a pak už ani snímeček. Prohledávám diskuse a návod až do jedné ráno a ejhle najednou získám tolik cenných informací, jak za celý rok. Dobře mi tak.

Ještě mě napadne spásná myšlenka, ale tu hned zavrhuji. že by to mohlo být vybitou baterkou. Ne, tomu nevěřím, přece by mě na to v servisu upozornili.TAKOVÁ KRAVINA.

Ne opravdu, že by až tak a mě chtěli rejžovat? Rozhoduji se rychle. Ráno v osm jsem na značkách v opravně a beru fotáček zpět. Naštěstí zachraňuji dvanáct stovek, o které mě ti darmožrouti a vyčuránci chtěli připravit. Já vám dám diagnostiku, vy paskřivci :-) At žije instinkt.

Přijdu domů , foták hodím na nabíječku a trpělivě čekám. Spásné červené světýlko už nebliká. Nedočkavě vložím baterku a co myslíte? Mé podezření se potvrdilo, Opět slyším ten lahodný zvuk, zní mi jako rajská hudba, ono známé :cvak cvak cvak :-)

Jo, holt, kdo nemá v hlavě:-)

z