Můj tatínek je velice skromný a šetřivý člověk. V čemkoliv. Nic nesmí přijít nazmar, natož taková voda.Kdo má teď na zahradě sud s dešťovkou, je král.Na mého taťku ovšem nikdo nemá. Je totiž nekorunovaným králem pyramid.
Když jsem byla malá, už jsem zahradničila i v kočárku, ale zatím jen očima.
Pamatuji si, že někdy v deseti jsem se už nemohla dočkat prázdnin, až naši vypadnou do práce a já budu zkoušet nový vynález, zahradní postřikovač. A protože nejsem troškař, koupila jsem natajno hned dva.Ten první byl takový menší kolík, asi metr vysoký, který se zabodl do země a na druhém konci se upevnila hadice. Jak dokáže být zákeřná, jsem opravdu netušila. Kdybych tenkrát tušila, že to dopadne katastrofou,hadice se samozřejmě posunula a to co mělo být mokré, tedy záhon, bylo suché a opačně, nikdy bych se do takové akce nepustila. Z cesty byl močál.který nevyschl ani ve čtyři odpoledne.Takže rodiče byli po příchodu z práce svědky přírodního biotopu.
Ten druhý postřikovač jsem doteď nezkusila. Nějak jsem špatně odhadla velikost. Má dostřik asi do dvou hektarů, je totiž pro parky a zahrady. Omlouvá mě snad jen ten věk deseti let a horlivost do zalívání.
Teď, na *stará kolena, musím konstatovat, že nebýt taťky a jeho pyramidového systému,který časem vypiloval k samotné dokonalosti, bychom byli s vodou na štíru, vlastně na suchu. Pravda esteticky to není nic moc, ale svůj účel to plní a návštěvu si přece nepřivedete na dvůr, ale do obýváku.
Abych to blíže přibllížila. Když naprší, voda z rýny teče do sudu, kde je záklopka, která řekne, že je dost. Pak nastává taťkova velká chvíle a začíná doba pyramidová.
Tatínek vlastní spoustu nádob různých velikostí a tvarů, které dává postupně na sebe. Což by u pyramidy ostatně nebylo nic divného. Zádrhel ovšem nastává, když ty nádoby musíte pak postupně sundat dolů. Při mé 170 a tatkově výšce o dvacet cenťáků více, kdy já už ani nahoru nevidím. Docela těžký oříšek. Zatímco taťka mrkne a vidí.
Dokonce sundávání takové nádoby, která vám sice hezky rýsuje svaly, ale zároveň piluje nervy může značně poškodit záda nebo nedejbože spadnout na nohu. Jsou totiž vrchovaté. Že vás polijí od hlavy k patě, a to nejsou ani Velikonoce, tedy není to nejhorší.Takže není-li po ruce sundavač tatínek, jste v loji. Třicet litrů z výšky dva metry fakt nedáte.
Jednu výhodu to ale má, ušetříte za posilku navíc na zdravém vzduchu a stejně, dešťovka je prostě deštovka :-)
