Co způsobila karma tygrovaných papučí

Kdysi dávno, ještě na gymplu jsem se coby obrýlená oplácaná studentka maturitního ročníku rozhodla, že se nezúčastním cvičení CO -pamětníci si určitě vzpomenou, cvičení , nebo pochod v maskách. /Co kdyby náhodou, že/.

Nějak jsem se z toho vykecala a zůstala ve třídě se stejně starým spolužákem z vedlejší třídy. Dotedˇ mám tak dobrou paměť, že kupodivu po té dlouhé době vím, že byl z áčka. 
Jmenoval se Pavel byl dost vysokej měl akné a nosil tygrovaný papuče. Když jsme se asi po půldenním linkování sešitů, které jsme dostali za úkol, osmělili k prohození nějakého toho slova, zjistila jsem že je docela fajn. Ale problém byl v tom, že se mi fyzicky vůbec nelíbil, prostě to byl jen kamarád. A tím to vlastně teprve vše začalo. Přesněji, začalo peklo.
Pavel byl čím dál otevřenější, a ne opravdu jsme se nebavili o sexu, tenkrát se to prostě nenosilo. Jen jsem začala pozorovat, že můj společník a spoluzáškolák začíná jevit jisté známky zamilovanosti. Nejdřív se mi to jen zdálo, ale pak začalo jít do tuhého. 

Pavel na mě začal čekat na nádraží. Nevím jak to dělal, ale prostě tam vždycky byl. Schválně jsem jezdila dřív, nejprve o čtvrt hodiny a vždy jsem interval posunula o patnáct minut, takže ve finále jsem byla před školou v sedm hodin. Pro notorického spáče jako jsem já něco nepředstavitelného. 
A co myslíte? Byl tam. 
Nějak jsem tu cestu přetrpěla, ale pak za mnou začínal posílat orodovat svoje spolužačky. Přišly ke mě o přestávce do třídy a prej Prosímtě... věnuj se mu, on tam brečí! Já říkám a proč brečí: A v tu chvilku byl u mě za totálního slabocha. Prostě u mě tím skončil. 
Vrcholem bylo,že mě zkoušela moje třídní na chodbě z dějepisu a Pavel šel kolem a tak náhodou na mě vykřikl jestli bych mu nedala pusu. Jo, myslel to vážně.
A to nejlepší nakonec. Určitě znáte nápis Brano zavírá samo. Ještěže tenkrát nezavřelo, protože to už bych tady asi nepsala.
Jednou mi Pavel plný vzteku ty dveře prostě nepodržel, ale mrštil mi s nima přímo do obličeje.Zachytila jsem je na posledni chvíli, protože jsem to nečekala. A že byly kurevsky těžký.
No, takže asi tak. 
Pak jsem na něj tak nějak zapomněla, dostala se na výšku, tam měla jiné starosti.
Vzpomněla jsem si ale na něj po letech, kdy mi shořel nějaký fajn vztah a prostě se mi v tom udržení nějak nedaří.Naštěstí to funguje i obráceně, aby byla nějaká ta spravedlnost. 
Můj ex po mě a se mnou byl rok, věkový rozdíl devatenáct let. Já třicet pět. On si odečtěte.Po škaredém rozchodu, ze kterého jsme se dostávala přes rok zůstalo kamarádství další tři roky plus jako bonus dvě další rande, druhé loni. Už je to úplně cizí člověk. Nešťastný, bez holky , střídání zaměstnaní, až mi ho bylo líto. Totálně ztracenej případ. Smutnej a ztracenej ve většm městě, vyhaslej, čekající na zázrak. Tenkrát sebevědomí až bůhvíkam. Asi za to, jak mi tehdy ublížil a bolelo to opravdu dost, dala jsem do toho vše.Přála jsem si aby bydlel v Brně, tehdy byl sto kiláků od něho. A když už ho tady konečně mám, nic prostě nic k němu necítím. 
Takže popřemýšlejte, jestli ona ta karma nemá na svědomí i vás, tedy vlastně vy ji.
U mě je příčina nasnadě. Karma tygrovaných papučí. No, dobře mi tak :-)

Autor: Martina Pazourová | pátek 16.2.2018 21:24 | karma článku: 9,28 | přečteno: 313x
  • Další články autora

Martina Pazourová

Seznamte se, Hepatica nobilis

30.3.2024 v 9:55 | Karma: 12,01

Martina Pazourová

Po dešti......

25.3.2024 v 23:00 | Karma: 13,38

Martina Pazourová

Střípky z bleduliště

22.3.2024 v 22:25 | Karma: 14,98

Martina Pazourová

Fialoví chlupáčci

21.3.2024 v 20:00 | Karma: 19,27

Martina Pazourová

Když je focení zábava

31.7.2023 v 19:25 | Karma: 10,21