Čarodějnicí proti své vůli aneb Život s kruhy

Ukažte mi někoho, kdo naspí přes týden méně jak patnáct hodin. Anebo přijeďte rovnou ke mě. Na noc.Ovšem  nezapomeňte si sebou vzít nějakou dobrou knihu. Se mnou se totiž nevyspíte.Nikdy.

Odmalička, přesněji od svých patnácti, co jsem nastoupila na střední,  jsem se takřka nevyspala. Ostatně o tom svědčí moje staleté kruhy pod očima. Protože nejsem mistr v maskování  a patlání Dermacolu kamkoliv, hlavně pod oči, chodím s kruhama. Pravda, nevypadá to věru moc hezky, Ba vůbec to nevypadá hezky. Vypadá to přímo strašně.Máte  hned přišitu vizáž čarodějnice, ale takové denní a nechtěné. Anebo spíš NECHTĚNĚ. Jak já tu češtinu miluju. Kruhy- hlavně když vás na to stále upozorňuje vaše nemilosrdné  feminní okolí. Děti se mě bojí. No, aspoň někdo.

Začalo to v době puberty, to jsem naopak spala i  patnáct hodin denně a budila se cca okolo jedenácté, tedy o víkendu, Pak jsem vstala a mohla jsem pokračovat. Mohla za to štítná žláza. Teď jsou za tím problémy ale jiné. Životní. Nenaplněné sny.

Říká se, že se denní problémy promítají v podvědomí do spánku a pak se o nich i zdá. Mohu bohužel potvrdit  všemi deseti.A že těch problémů mám Jistě, každý máme nějaké, ale já mám opravdu hodně zvláštní, Zajímavé, že ve dne si ani nic takového nepřipouštím. Zato v noci mě straší pláč miminek, které nemám a dost často se mi zdá o dětech.Které nemám.

Pamatuji si jak jsem jednou v době promoce šla po chodbě a zastavil mě úplně neznámý pán, který se na mě velmi pečlivě  a podezřele  zadíval   se slovy Vy máte v háji ledviny, víte to. A měl pravdu protože můj denní pitný režim je tak maximálně půl litru tekutiny denně.Což by vysvětlovalo ty kruhy, že.

 Problém číslo dvě. Neustálé křečkování všeho možného i nemožného. Nebudu to zde raději konkretizovat, ale protože jsem ženská, každý si to určitě domyslí. Co asi tak může hromadit ženská, že. Naštěstí většina těch věcí se využije skvěle při focení, Do práce bych v tom opravdu nešla. Ale na fotce to vypadá skvěle,nebo na fotce na kamarádce.

Kam to nespání může ale proboha až zajít??

 Na té střední ve třeťáku jsem  měla problém s lajdáckostí a začala mě strašit maturita. Která měla přijít až za rok, ale mě  nesmyslně strašila už teď.Měla jsem i hodně zajímavé známky, zejména ty vyšší číselné řady. Tedy od trojky nahoru. Učení šlo mimo mě, prostě mě to nebavilo. A nespavost začala. Dohánění absencí za školou a po lékařích spočívající v dopisování sešitů. Moje noční můra okolo mě kroužila hlavně v noci. Od toho taky  ta noc asi je. Místo  toho abych šla do sebe a ve dne občas ten sešit otevřela jsem dělala vše naopak. A noc se mi odměnila nespavostí.

Dokázala jsem tehdy nespat i týden.

Jednou jsem v Mladém světě, ve kterém byly na tehdejší dobu docela zajímavé články, četla  o  důsledcích nespavosti. Nějaký Mudr. Honzák -zřejmě psycholog si vybral asi deset chudáků -dobrovolníků,které pozoroval  během měsíce v různých fázích spánku, Tedy spíš bdění. Myslím, že ten nejlepší, teda aspoň podle  pana doktora, nenaspal za  tři týdny více než deset hodin Pak už se z něj zřejmě stal poloviční blázen. protože tělo odpočinek zkrátka potřebuje ke své regeneraci. A spánek ničím nenahradíte a tělo neošálíte. V tomhle je moc chytré.

Měli tam poslat mě, zfleku bych soutěž o nespavosti vyhrála. Protože bych měla   před- nenaspáno už před soutěží A pan doktor by to mohl směle zabalit.Nebo přesněji  zaspat.

Mívám dny, kdy mám někam na celý den  vycestovat a to jsou noci nejkrutější- spím třeba hodinu a  pak koukám do zdi, pak  na hodinky, následuje wc přestávka, protože prostě musíte, cestou se stavím v kuchyni, koukám  na sporák  s hodinami, které ukazují za pět minut tři. Otráveně se vracím na místo, které bych měla obývat v horizontální poloze, tedy odpočívat v pokoji,  ale atˇdělám co dělám, převaluji se z boku na bok pak na záda na břicho, ten zatracenej spánek prostě ne a ne přijít.

Že nepřijde, je nabíledni, protože ano je léto a to je světlo už ve čtyři a to už přece nemá ani cenu  spát. Průser je, že jsem ráno v šest měla vstát a jít na vlak a ještě větší průser, že jsme měly s kamarádkou fotit. Focení, na které se domlouváme třeba půl roku -jak čas a počasí dovolí. Dovolí, ale ten spánek prokletej se nějak zašprajcoval. Je půl páté a já píšu kamarádce sms, ať se nezlobí, ale že prostě nepřijedu. Kamarádka odpoví v půl sedmé že ji to moc mrzí že se těšila. S třeštící hlavou, která snad každou chvilku zcela jistě upadne a žaludkem na vodě přesto sedám do vlaku.  Paní v Regiu, kde sedadla neskýtají právě soukromí, má povídavou a  chce si vyprávět, Já pomalu usínám, slunce praží jak o závod do oken, paní má povídavou a já jsem jak praštěná pytlem cihel po hlavě.Teď  bych spala jak zabitá. Když mám vystupovat.Těším se na kávu u kamarádky jako na smilování Boží.

To zas bude den!

Závěrem jedna zlatá motivační věta, která nahradí psychologa, který za vás nikdy váš problém nevyřeší.Akorát si na vás krásně namastí kapsu.Pokud si tuto větu budete opakovat několikrát za den , vštípí se vám do paměti a ušetříte za psychiatra. A ta kouzelná věta??

Problémy neexistují, jen řešení. Tak za šťastný život bez kruhů :-S