Ajznboňáci jsou prima parťáci

Pocházím z železničářské rodiny a na velké přání mé maminky vám dnes povyprávím historku, která se stala mojí babičce.Děda, její manžel byl strojvedoucí parní lokomotivy a práce byla pro něj léta velkým koníčkem. tak velkým, až...

...jednou se stala tato úsměvná historka. 

Rodiče maminky cestovali do Bratislavy. Cesta jim ubíhala docela  v pohodě, až se najednou souprava zastavila. Když trvala přestávka v jízdě delší dobu. dědovi to nedalo a šel na průzkum. Babička už byla poněkud nervozni. Když v tom se objevil děda. Svátečně oblečen v bílé košili,  ruce umazané až po lokty od kolomazi a oleje a na babiččiny otazníky v očích jen odpověděl. Víš, musel jsem se jít podívat co se děje. On tam seděl takový mladý kluk a nevěděl co s tím, tak jsem mu to tam trošku pošteloval a může se jet dál. 

Dědu jsem znala bohužel jen z vyprávění, ale byl to všeuměl , se vším si hravě dokázal poradit. Jen škoda, že jsem si ho moc neužila. Zemřel, když mi byly asi dva roky, Myslím, že si zaslouží krátkou vzpomínku.