Několik andulek prošlo mýma rukama, ovšem jeden zůstal v srdíčku. Jmenoval se Viki a byl jedinečný, brala jsem ho přímo od chovatele. Naučil se mluvit, uměl celé básničky a bohužel odposlechl i slova co zrovna umět nemusel.

u nas ted leti **v prd***

Děkujeme, za povídání o andulkách, sami máme také dvě a ještě jednoho kakariki.

Posílám vám video s naší andulkou, jak nás zlobí.

https://www.youtube.com/watch?v=qK6iZ15tsZE

Těch videí je tam vice, najdete je, když napíšete moje jméno.

super mrknu diky moc

Mluvit se naučí (údajně jen) sameček andulky a musí být v kleci sám. Náš zelenožlutý andulák Honzík když jsme jej v roce 1995 koupili synovi a dovezli domů, začal žvanit sám od sebe asi za měsíc a "naučil se papouškovat" vlastně všechny zvuky ve svém okolí, včetně zpěvu různých ptáků na zahradě nebo klokotavému zvuku vody při napouštění automatické pračky (na které stála Honzíkova klec). Každý podvečer si otočil hlavičku zobáčkem do peří na zádech a začal mlet všechno dokola třeba hodinu a nebo tak dlouho až z toho svého žvanění usnul. Honzíka jsme měli 5 let a potom "odletěl" do papoušího ráje.

tak to jer dost malo nas mel 11 let

Před 16 lety jsem pořídila první andulku, vlastně párek. Nejméně rok jsem je neustále pozorovala, jak byli zajímaví (oni mě také stále pozorovali). Znala jsem dokonale jejich zvyky a každý jejich zvuk a co znamená. Pak uhynula samička a bylo srdcervouci vidět zoufalství samečka, který ji volal a všude hledal. Přinesla jsem proto dalšího ptáčka, který se do staršího Fešáka hned zamiloval. Pak uhynul Fešák. Tak jsem zase přinesla dalšího ptáčka. Ten sice neni moc hodný, ale protože Ferda je dobrák, tak novou Fifi zase miluje.

Z počátku jsme si pořídili také jen jednu andulku. Byla moc učenlivá, pískala, brebentila, napodobovala ptáky za oknem, hrála se i s kuličkou na stole. Příliš se na nás ale vázala, sedala nám na ruku, pusinkovala nás. Když byla sama, stýskalo se jí, byla smutná. Později jsme si pořídili páreček, sice už s námi ptáčci nemluví, ale v klícce vládne pohoda. Když jeden z párečku uhynul, pořídili jsme í, nebo jemu, nového partnera (partnerku). Tak se tomu stalo i letos v pondělí na Nvý rok, když jsem v rohu klícky našla uhynulého Ferdíka. Andulka Adélka byla smutná - ale už je veselá, pořídili jsme jí nového druha, ́Píši o tom v mém blogu. A také je často fotografuji, a dělám s nimi videa. Andulky jsou veselí, družní ptáčkové, je s nimi prima. Díky za pěkný článek. pantlikova.blog.idnes.cz/

Moc pěkné vyprávění. Se zájmem jsem si jej přečetl.

dekuji

měla jsem několik andulek ale nemluvila žádná-jinak držím palce-to je smutné s tu nemocí

to je a jeste smutnejsi je ho videt jak miva zchvaty a neudrzi se na bidylku uz jsem mu prestavela s nasima klec aby se tam nezabil kdyz pada ale je to des