A nezapomeň, andulka je společenský pták :-)

Pravil prodavač ve Zverimexu, nápadně připomínající pohádkového dědečka.Mimochodem, je to třicet let a  vůbec se nezměnil, jen už neprodává andulky.Což je moc škoda.Svoji první andulku jsem si pořídila před třiceti lety.

Bylo mi tenkrát sladkých sedmnáct a byla jsem studentkou gymnázia. V té době jsem měla úplně jiné zájmy než moje vrstevnice. Například mě  zajímalo ábíčko,což byl časopis Mladých přírodovědců  a také 100+1, které jsem si půjčovala v knihovně. Byla jsem takový biologický knihomol. Kdepak nějaké lásky a červená knihovna.U mě vedl jednoznačně  skleník z lahví pana Přemka Podlahy.

Jednou jsem byla na návštěvě kamarádky, která chovala  andulky. Měla párek samečka a samičku, nikdy jsem je ovšem neslyšela mluvit.Do té doby jsem ani netušila, že nějaké andulky existují. Tolik mě okouzlily, že jsem se od nich nehnula a dokázala je hodiny pozorovat jejich štěbetání. Kamarádka se pak odstěhovala a tenkrát jsem si slíbila, až vydělám nějaké peníze, že si jednu andulku pořídím. Mluvícího anduláka.

Přišly prázdniny 1987  a já sehnala brigádu v jedné stavební firmě. Uměla jsem docela obstojně psát všemi deseti. Tímto  dodatečně vřelý dík paní Kotoučkové- profesorce ze střední  Jak jsem tenkrát nenáviděla psaní na stroji!!!!!!! Nikdo  asi tenkrát netušil, jak doba pokročí a  tolik proklínaný prstoklad bude  usnadňovat  moje psaní na  klávesnici počítače.Dokonce jednu dobu za mnou chodil i šéf se zlatým  mobilem za třicet tácků, na kterém skoro nic neuměl, jestli bych mu nenapsala sms, To víš že jo! :-) Se to nauč. 

Za ty dva měsíce jsem si vydělala asi tisíc korun, což byly tenkrát dost velké peníze.  Denně jsem jezdila na brigádu na půl sedmou, nerada brzy vstávám, ale vidina sladké odměny  v podobě mluvícího anduláka v kleci, byla silnou motivací. To pak vstanete jakoby nic.O projektové dokumentaci a přípravných projektech se mi pak zdálo ještě půl roku.

Nastal den D a šlo se do Zverimexu. Prvně klec a pak andulák. Tváře mi hořely vzrušením. Nejsem si jistá, ale myslím, že jsem ho vybírala u zmíněného pohádkového dědečka. V té době ještě nestrašila ptačí chřipka  podobné hrůzy takže jsem u klece strávila výběrem asi hodinu. Nakonec jsem to vzdala a nechala si poradit, protože moje znalosti o  ptácích, zejména tedy andulkách byly velice chabé. Například  takové určení pohlaví   je už jaksi tvrdým oříškem a to nejen pro začátečníka. Když  už si totiž myslíte, že máte vyhráno, tak nejásejte. Všeobecně se říká, že sameček má modré ozobí a samička hnědé. To sice možná ano, ale pouze v dospělosti,  v mládí se může totiž časem lehce přebarvit a máte doma samičku jak vyšitou, kterou mluvit  nikdy  nenaučíte.

Tak jsem  si nakonec jednoho samečka přinesla domů. Byl krásně žlutozelený. Měsíc se nic nedělo jen přišly na řadu nastudované znalosti z knížek. No, teorie a praxe se dost liší. Měl vše,  nač si vzpomněl, kdyby mohl mluvit.Včetně michané vaječné směsi se strouhankou a mrkví , směsi vitamínů , které jsme   chytře koupila  rovnou v pětikilovém balení pro prasata. Chybami se člověk učí. Že.

Na radu pána ze Zverimexu nesměly chybět pamlsky v podobě  různých druhů senegalského prosa.  Červené a žluté a plno dalších laskomin . Nezapomněla jsem samozřejmě  ani na grit - pro laiky, písek pro lepší trávení./ zajímavé že u třetího  jsem se na na písek vykašlala  a dožil se až na menší úraz  11 let/

Andulákovi se dařilo dobře až na jednu zapeklitou věc.  Nikdo ho za ten měsíc neviděl ani jednou se napit. Po měsíci mě mamka vyslala znovu do Zverimexu se slovy: Musíš  se zeptat jinak umře a bude to tvoje vina. No prišla jsem tam jak ten poslední blbec a říkám pánovi: Mám andulku a ona nepije. Pán  se pobaveně  usmál  pod vousy, asi jestli myslím svoji otázku opravdu vážně, ale bohužel viděl,  že ano a tak povídá. Ale holčičko, on pije, ale v noci a to vy spíte,  Já se ale nenechám odbýt: V noci taky nepije ani ve dne: Pan. Ale nebojte , on se napije--- pije... Jinak by nežil že.

Podobně chytrý dotaz na ochočení. Rada pana zněla  :Nedávejte mu tři dny žrát a uvidíte jak vám pak půjde na ruku. Mé chytré já :Ale to bude mít hlad! Pan  vy kdybyste tři dny nejedla taky neumřete ne? /Jako jsem tlusťoch- vím :-)/ Ale pobavilo.

Pak jsme našeho zvědavce a potenciálního letce učili lítat, tedy přesněji rekognoskovat terén, popravdě první pokus se moc nezdařil.  Chudák  opeřenec neznalý místních  poměrů obletěl dvakrát kuchyňskou linku praštil se o stařičký kafemlejnek, spadl za linku,  a zůstal viset na topenní trubce, zázrak že to  přežil.  Při toleranci  volného prostoru asi tak  10 cm a jeho rozpětí křídel jsme tomu moc šancí nedávali, ale byl jen krotší a dokonce se naučil brzy mluvit. Mívali jsme ho v předsíni, odkud se chodilo do kuchyně a mamka večer kontrolovala nahlas knoflíky od plynového  sporáku, tím že si je odpočítávala  RAZ DVA TŘI. ČERVENÁ.. Pepík se to časem naučil dokonale RAZ DVA TŘI ČERV byl moc šikovný,   také říkal  ahoj tytyty mami mirku tati dobrý den..zpival znělku z turecke telenovely a dokonce i začátek pisně skupiny  EUROPE -FINALE COUNTDOWN. 

Vydržel nám asi sedm let a umřel na vánoce. Myslím, že se vylekal světel na stromečku. Protože nám bylo smutno už jsem mazala po dvou dnech do Zverimexu a zase k pohádkovému dědečkovi.Pak přišel tedy druhý. který měl ke konci na zádech nádor, vydržel taky sedm let ,ale poslední dva měsíce se už jen trápil.

Zemřel v noci také pár dnu před Vánocemi. Třetí vydržel 11 slovy jedenáct let, což je opravdu úctyhodný věk  andulky, které se dožívají zpravidla  14 let. Byl to taťkův miláček- lital na ruku, ale jen k taťkovi.Protože neměl k sobě samičku, ukájel se mu na prstě takovým stylem, že  by  mu i úchylák mohl závidět-) Dodnes mě mrzí, že jsem to nenatočila- bylo to velice zajímavé. 

Každý měl rád a uměl něco jiného, ten první se  strašně rád koupal v misce pro panenku, prvně jedno křídlo pak druhé ráchal se tam v létě na balkoně asi hodinu   Divočák! Druhý létal na ruku a třetí mluvil sprostě.

Andulka je společenský pták a také velice chytrý. Teď máme v pořadí čtvrtou, ale neměla jsem tentokrát moc šikovnou ruku při výběru. Je nemocná zřejmě nevyléčitelnou nemocí , ale pořád věřím, že se z toho dostane.

Tak držte pěsti a..........................................................................Chovejte andulky:-)