Váš nádherný blog mi připomněl zhruba osm ročníků Maratona delle Dolomiti. Mám na ty akce nezapomenutelné vzpomínky. Hned v prvním ročníku jsem za třicetistupňového vedra sjížděl Passo Giau a jednak vedrem a jednak intenzivním bržděním se mi natolik zahřál ráfek předního kola až se mi odlepila a posunula galuska. Pomalý defekt způsobil její změknutí a v poslední zatáčce její smeknutí a následný pro mne nečekaný pád.

Zlomená klíční kost, velkoplošné odřeniny. To byl pro mě konec závodu. Ale jen do příštího ročníku. Dolomity mě úplně očarovaly. Několik dalších závodů jsem absolvoval už bez potíží a za nejrůznějšího počasí. Jeden ročník dokonce za nepřerušeného deště a děsivého hromobití, které ozvěna mezi horskými štíty zesilovala do obludné hlasitosti.

Pro naruživé cyklisty je zde odkaz:

http://www.maratona.it/en/

Díky za link , vím o něm (přizpůsobujeme se mu při plánování cest,). Doufám, že klíční kost už je v pořádku a Vy si opět užíváte další skvělé cyklistické maratony

Tak letos jsem vynechal zimní Itálii. Myslím, že si dovolenou naplánuji na pozdní jaro. Díky Vám, Martino .-)

Já letos vynechám i letní, počkám, jestli se něco nezmění ve věci migrace. Materiálu na blogy mám zatím spoustu.

Díky za nakouknutí a kdybyste do těch končin opravdu zamířil, pozdravujte ode mě

exkluzivně zdažilý...zvláště pak děkuju za mapu.

Myslela jsem na Vás (ovšem ten okruh se Vám asi bude zdát příliš krátký, mohu-li soudit podle Vašeho záběru dokumentovaného na zdejším blogu).

Obdivuji Vaši preciznost! Výborné. My šplhali na kolech po kopcích o kousek dál, na Tre Cime. Sem se určitě vydám, díky.

Nojo, tam se na kole smí maximálně do Paternsattel (sedlo u jedné krajní věže Tre Cime, nad boudou Lavaredo), když jsem u cesty objevila příslušnou dopravní značku, nevěřila jsem vlastním očím . Chytli jsme tam tak mizerné počasí, že jsme stejně neobešli všechno, co jsme původně měli v plánu (http://martinamoudra.blog.idnes.cz/c/303790/dolomity-tre-cime-di-lavaredo.html).

Zase úžasné , snad to ještě stihneme projet , ten kraj kolem Cortiny neznáme. Už se mě Vaše tipy na výlet začínají hromadit.

Já zas neznám Brentu (vyjma Lago Tovel), těmi končinami jsem kdysi jen projížděla přes Madonnu di Campiglio. Ani spoustu dalších vyhlášených oblastí.

Ona i ta Cortina je z ČR dost z ruky, daleko od dálnice (a člověk už je po těch stovkách kilometrů příliš unavený na to, aby se ještě trmácel asi 90 - 100 km horskými průsmyky). Ještě nikdy jsme se tam proto neubytovali, vždycky dojíždíme z okolí.

Jestli se tam vydáte, přeju šťastnou cestu

Tak toto je tak nádherně nafocené, že mi došla řeč! Neskutečné!

Jste fakt skvělá, Martino!

To je tou krajinou. Na netu najdete spoustu nádherných záběrů, východy i západy slunce, s mlhou, s červánky i bez nich. Já přináším jen normální fotky z výletu, často i za počasí, v němž by profík foťák ani nevytáhl z pouzdra, protože by mu bylo jasné, že neuloví nic extra.

Martino, moc pěkné, měla byste se tím živit.

Kdepak, živit ne. Blog mě baví, protože můžu tvořit zcela svobodně a nikdo mi do toho nekecá. Za plat by totéž nebylo myslitelné.

Martino, a tohle mi děláte proč? Tam chci okamžitě, všude... lágo ferda boží, ale ono všechno. Moje vzpomínka na Grand Sasso - Monte Vetore... louka plná protěží... v životě nezapomenu, i když je to jinde než to Vaše ...to Vaše krásný přenádherný štvací

Jééé, díky, ty úžasné končiny bohužel neznám, ovšem přezdívka "lágo ferda" nemá chybu (a budu o něm psát někdy příště, ostatně i o těch protěžích, tedy až zrovna nebudu líná). Pořád říkám, že praotec Čech měl kdysi popojít ještě o kus dál na jih...

Nádhera!

Díky. Mohlo to být lepší, kdyby nezačalo pršet.

Tak tam bych si nechal líbit dva roky práznin

njn, to já taky...

Díky za návštěvu a komentář