Lago di Coldai (foto, info)

Fototip na snadnou vycházku k ledovcovému jezírku Coldai, které se rozkládá mezi skalami masivu Civetta (Zuita) nedaleko severoitalského městečka Alleghe

Cesta k Lago di Coldai není nijak krkolomná a dá se o polovinu zkrátit lanovkou na Col dei Baldi, skládající se ze dvou částí propojených širokou cestou. Parkovat lze v Alleghe pod mostem přes říčku Zunaia (FOTO), přímo u dolní stanice níže situované části lanovky s letním provozem, případně o kousek výš, u horní stanice téže lanovky (FOTO). Volné místo jsme našli i v srpnu.

Vydáte-li se z Alleghe pěšky po značce č.564 sledující lesem zhruba tok potoka Aiva (přítok bystřiny Zunaia), asi po 2,5 km stoupání dojdete k dolní stanici výše položené lanovky na Col dei Baldi. Po dalších třech kilometrech se v sedle Forcella di Alleghe napojíte na značku 556 směřující vzhůru k boudě Sonino (Adolfo Sonino) poblíž jezírka Coldai.

Větší mapa ZDE

Zkrátíte-li si cestu lanovkou na Col dei Baldi, kousek za restaurací minete starý zrezivělý kanón 9053, načež zvolna sestoupíte do sedla Alleghe (Forcella di Alleghe). Pravděpodobně se nevyhnete společnosti velmi mírných krav, volně se pohybujících mezi pastvinami. U zdejší salaše najdete rozcestník, ale občerstvení se tu koupit nedá. Zato se lze cestou ze stezek č.531 a 556 kochat výhledem do všech světových stran.

Výhledy z cesty mezi Col dei Baldi a Forcella di Alleghe

Od Civetty je postupně, po směru hodinových ručiček, vidět Col Margherita a Cima Bocche (na obzoru), před ní Sasso Bianco, Nero a il Piz se zřetelnou jizvou vzniklou rozsáhlým sesuvem, za nimi v dálce Marmolada se stanicí lanovky na Punta Serrauta. Pozornému oku neuniknou temné zuby vyvřelého hřebene Catena Padon (Bech da Mezdi) a za nimi typický profil Gruppo di Sella s nejvyšším bodem Piz Boe. Následuje rozeklaný hřeben Setsass (Sedm Skal) a za zelení porostlým širokým kuželem Monte Pore, který překáží výhledu na známější Col di Lana, až vyzývavě vykukuje zvědavá homole Sass de Stria. Vpravo od ní nelze přehlédnout uhlazený vrchol Lagazuoi Piccolo s budovou lanovky a stejnojmennou boudou. Navazující skalnaté masivy odtud překrývá bližší Monte Cernera a jeho sousedé, mezi něž patří např. Nuvolau, Mondeval, Lastoni di Formin a Croda dal Lago. Z vyšších partií stezky č.556 za nimi uvidíte i všechny Tofany. Vpravo od blízké a nízké bachraté "kamenné bábovky" Crot (2.158 m n.m.) trčí zdánlivě drobný zoubek Becco del Mezzodi a úplně v dálce špička Monte Cristallo. Nejvýraznější dominantou je ovšem pěkně pravidelný masiv Pelmo, připomínající obrácený květináč, za nímž se vpravo v dálce krčí ježaté Dolomiti Friulane, zabírající celý zbývající obzor.

Výhledy z cesty mezi Forcella Alleghe a Rifugio A.Sonino al Coldai

Stezka č.556 z Forcella di Alleghe k Lago Coldai zpočátku vede po staré vojenské vozovce. Kamenné dláždění však poměrně záhy mizí a dál už musíte klasickou pěšinou plazící se líně vhůru po zeleném úbočí Civetty. Jakmile dorazíte ke skaliskům, cestička se docela prudce stáčí vzhůru, a po překonání krátkého příkrého úseku pohodlně sleduje vrstevnici až k boudě Adolfa Sonina.

Úsek dlouhý 3,5 km mezi Col dei Baldi a Rifugio di A.Sonino jsme volnou chůzí zdolali asi za hodinu a půl, zpět dolů to šlo o poznání rychleji.

Bouda A.Sonino, jezírko Coldai a Alleghe

Rifugio A.Sonino al Coldai spravuje CAI, tedy klub italských alpinů. Kromě skromného ubytování (83 lůžek) nabízí i teplá jídla. Ovšem, jak upozorňuje cedule na dveřích, přednost mají ubytovaní, pro něž je většina z 86 míst v restauraci rezervována. Chcete-li se tedy najíst uvnitř, musíte se informovat u baru, zda mají aktuálně nějaké místo volné. Pokud se ukáže, že nemají, nezoufejte, o žádný extra kulinářský zážitek nepřijdete. Osobně bych tedy spíše doporučila svačinu s sebou, protože k další boudě (Rif.A.Tissi) je to dvě hodiny cesty (asi 4 km kamenitým terénem).

Budete-li kolem Rif. A.Sonino al Coldai jen procházet, dobře si prohlédněte nápisy na dveřích a jejich okolí. Pokud někde v okolí došlo k poničení některé značené stezky, nepochybně zde najdete důrazné upozornění, obvykle ve třech jazycích (italsky, anglicky a německy).

V místě je pěkná ozvěna, takže koho to baví, může si tu zajódlovat nebo aspoň z plných plic zahalekat, samozřejmě směrem ke skalním stěnám nad chatou.

Kousek za boudou se jako val tyčí nevysoké sedlo Coldai (Forcella Coldai), poslední překážka na cestě k jezírku Coldai. Překonat ho není nijak obtížné, nejvyšší bod jsme zdolali asi během deseti minut. Bohužel, jakmile jsme vystoupali, začalo z druhé strany Civetty zlověstně hřmět, takže jsme ihned po obhlídce jezera místo plánovaného pokračování k boudě A.Tissi raději zvolili velmi spěšný ústup zpět na Col dei Baldi.

(Jak vypadá stezka k boudě Atilia Tissiho zjistíte z tohoto VIDEA)

Od Lago Coldai lze do údolí sestoupit jednak popisovanou pozvolnou trasou č.556, ale také klikatou pěšinou č.4 "Sentiero Ru de Porta" (video v odkazu) překonávající morénu jezírka přímo dolů směrem k Alleghe (v mapě Tabacco 015 není číslo vyznačené, ale v terénu ho najdete). Sestup je ovšem v horním úseku velmi prudký, takže za špatného počasí bych se mu rozhodně raději vyhnula, ačkoliv je kratší. Ostatně nepřehlédnutelný červený nápis na skále "ALLEGHE. DIFFICILE!" ("Obtížné!" - viz foto v galerii) tu varuje celkem jasně. Z morény je velmi pěkně vidět jezero a městečko Alleghe.

Jezero Alleghe vzniklo následkem náhlého sesuvu části hory Il Piz (navazuje na Monte Forca, Sass Nero a Sass Bianco na opačné straně údolí, než je Civetta - viz odkaz) do dnešní lokality Masaré. Kamenitá lavina, která se strhla uprostřed noci 11.ledna 1771 zcela zablokovala řeku Cordevole a ve vesničkách Riete, Marin a Fusine, které pohřbila, zabila 49 lidí. Stoupající voda pak během několika dní zničila domovy 208 obyvatel, včetně obcí Peron, Sommariva, Soracordevole, Costa a Torre. Nově vzniklé jezero totiž bylo podstatně větší než dnes, zabíralo celou šířku dna údolí až ke Caprile a jeho hloubka dosahovala 55 m. 

Aby toho nebylo málo, ještě v květnu téhož roku (1771), došlo k dalšímu sesuvu, tentokrát už ale do jezera. Vzniklá vlna postupovala do údolí potoka Zunaia (ústí u parkoviště pod mostem, u dolní stanice lanovky), kde smetla faru, část kostela a několik zbývajících domů. Vypráví se, že dodnes jsou někdy z jezera slyšet zvony, které tam údajně spláchla voda i se zvonicí, ačkoliv dobové dokumenty uvádějí, že právě zvonice jako jediná zůstala na břehu neporušená... Výrazné stopy po sesuvech jsou ve svahu hory Piz (1859 m n.m.) dodnes dobře patrné v úseku "Frana del Piz" (frana = it.sesuv půdy).

Podle staré legendy prý před katastrofou varoval drak s dlouhými křídly, červenýma očima a černým jazykem, který prý sídlí v Lago Coldai, odkud občas vylétá. Podobně jako sýček, prý věstí neštěstí, a to zřejmě tím větší, čím dál doletí. Roku 1771 prý doplachtil až k tehdy ještě nevelkému Lago di Fedaia pod Marmoladou. 

Turisté se však draka zcela nepochybně nebojí a v mělkém jezírku Coldai se celkem běžně koupou. Není divu, protože voda zbarvená do tyrkysova vysloveně láká a jemnou drtí pokryté břehy vybízejí k odpočinku. 

Alleghe proslavil kriminální příběh, který byl i zfilmován (Záhady v Alleghe, Žena z jezera...). Řetězec vražd, které začaly r.1933, se podařilo plně objasnit teprve r.1964. Když už jsem se dostala k té černé kronice, nemohu vynechat ani velký požár Alleghe v roce 1899, při němž lehla popelem nejen četná dřevěná stavení, ale také část původně románského kostela z 12.století (obnoveného r.1773, po již zmiňovaném sesuvu půdy). Místní si prý ještě dlouho poté vyprávěli o tajemném žebrákovi, který marně prosil u dveří, až se ho konečně ujala chudá vdova. Jejímu skromnému domku se pak plameny vyhnuly. Tenhle příběh není v ústní slovesnosti ničím novým, z pohádek ho zná každý.

Jméno hory "Civetta" bývá překládáno jako "Sýček" (la civetta), což je sice roztomilá sovička, ovšem podle pověr prý jeho smutný hlas předpovídá smrt. Někteří v názvu spatřují spíše latinské slovo "civitas", neboť těsně na sebe navazující skalní věže Civetty připomínají hradby města. Jaký by byl doslovný překlad původního místního výrazu "Zuita" se mi zjistit nepodařilo.

Tož konec drbů a šťastnou cestu! 

Fotky ze spěšného ústupu od jezírka Coldai: "S bouřkou v patách"

Přibližná vzdálenost Alleghe od jiných turistických cílů v okolí:  Sottoguda (soutěska): 10 km, Malga Ciapela pod Marmoladou: 20 km, hráz jezera Fedaia: 30 km;  Passo Pellegrino: 27 km, Passo Rolle: 41 km; Hrad Andraz: 20 km, Passo Fazarego: 24 km, Arabba: 23 km, Corvara: 33 km, Passo Giau: 20 km, Cortina di Ampezzo: 38 km, Misurina: 50 km

Tipy na výlety v těchto lokalitách ZDE

POZN.: Na travnaté pastviny pod Lago di Coldai se dá pohodlně vyjít také z parkoviště u dolní stanice sedačkové lanovky z Palafavera v údolí Val di Zoldo poblíž obce Mareson-Pecol - viz panoramatická mapa níže (lze zvetšit rozkliknutím). Při cestě z výše uvedených turistických cílů je však výhodnější použít jako východisko městečko Alleghe, jelikož je blíž a místní silnice je širší. Při cestě z Tre Cime di Lavaredo přes Selva di Cadore už je ale rozdíl zanedbatelný.

POKUD SE VÁM FOTOGRAFIE NEZOBRAZUJÍ, NAJDETE JE ZDE:http://moudrasek.rajce.idnes.cz/lago_Coldai/