Jezero u Braies/Prags (it./něm.) zcela nepochybně patří k nejnavštěvovanějším lokalitám Jižního Tyrolska. Je pěkné, ale především velmi dobře dostupné.
Vůbec není divu, že k němu v letní sezóně proudí zástupy lidí, zejména za pěkného počasí. (Všechny obrázky v článku lze zvětšit rozkliknutím)
Pragser Wildsee/Lago di Braies (něm./it.) se nachází u severního okraje Parco naturale Fanes-Sennes-Braies, což je jeden z největších jihotyrolských národních parků. Chráněná oblast má rozlohu 25 453 ha a do jejího nitra se nedá dostat jinak než pěšky nebo na kole. Jedná se převážně o rozlehlou a minimálně osídlenou krasovou náhorní planinu, ze všech stran obklopenou mohutnými štíty dosahujícími výšky až přes 3 000 m. n.m. Přístup několika táhlými údolími, které ji rozdělují, je poměrně zdlouhavý.
Jezero Braies (Pragser Wildsee) je však dosažitelné až nad očekávání snadno. Vede k němu totiž dobře udržovaná silnice č.47, na kterou se dostanete odbočením z hlavního tahu Brixen/Bressanone - Brunico - Toblach/Dobbiaco (SS-49).
Asfaltka vinoucí se malebnou krajinou končí v nadmořské výšce 1496 m n.m., přímo u jezera, v místě, kde už pěknou řádku let stojí Grand hotel Pragser Wildsee. Ve finálním úseku je k dispozici několik parkovišť, při čemž platí, že čím blíže k jezeru dojedete, tím vyšší parkovné zaplatíte (kolem 5 - 6,-€ za osobní auto).
K Lago di Braies zajíždějí také autobusy (linka 442 - jízdní řády ZDE), do nedalekého Niederdorfu/Villabassa se dá cestovat vlakem (přehled dopravních možností ZDE).
Výše zmíněný hotel je jedinou obydlenou budovou nacházející se v bezprostředním okolí jezera. Do provozu byl uveden už 10.7.1899. Kdysi se prý těšil velkému zájmu ze strany evropských aristokratů, údajně v něm krátce před svou smrtí pobýval i Ferdinand d'Este. Dodnes se pyšní více než 100 let starým dobovým nábytkem, jímž jsou vybaveny některé jeho prostory, včetně několika vybraných pokojů.
Na konci dubna 1945 zde na krátký čas našlo útočiště 139 prominentních vězňů z koncentračních táborů Dachau, Buchenwald a Flossenbürg, vesměs významných politiků a/nebo členů jejich rodin, kteří byli původně deportováni do nedaleké obce Villabassa/Niederdorf, aby v posledních dnech války případně posloužili jako rukojmí SS.
Zdejší restaurace s terasou otevírá až kolem oběda, po celý den je však možné se najíst a napít v malém bufetu přímo u hotelu. Veřejná WC najdete na blízkém parkovišti (velmi čistá a za poplatek).
Na břehu jezera, jen pár kroků od terasy, stojí půvabná kamenná kaplička.
Lago di Braies/Pragser Wildsee má délku 1 200 m, široké je od 300 do 400 metrů, jeho maximální hloubka činí 36 m (s průměrem 17 m). Zabírá plochu 31 ha.
Vzniklo díky dávnému masivnímu sesuvu materiálu z hory Sasso del Signore/Herrstein (2 447 m n.m.), který přehradil horní část údolí Braies.
Místní pověst ovšem jeho původ vykládá úplně jinak. Podle ní ve zdejších horách kdysi přebývaly podivné a nevzhledné divoké bytosti, které dobře věděly, kde najít zlato, stříbro a drahé kameny. Když pastevci z údolí Pusteria zjistili, jakým bohatstvím jejich sousedé oplývají, pokusili se jim ho ukrást. Divoši však nelenili a veškeré vodní toky z okolí svedli pod horu Seekofel/Croda del Becco ("Jezerní hora"/ "Hora Zobáku" ... Croda = hora, Becco = zobák), aby tak přehradili jediný možný přístup do říše a své poklady ochránili.
Říká se, že hora Seekofel/Croda del Becco je ve skutečnosti skrytou branou do podsvětí. Proto se také ladinsky jmenuje Sass dle Porta (Sass = skála, Porta = brána).
Ladinština je románský jazyk zdejších původních obyvatel. Jejich staré legendy vyprávějí, že území dnešního Národního parku Fanes-Sennes-Braies bývalo mocnou říší Fanes, která zanikla po strašlivé bitvě na Pralongia. Od těch dob prý, rok co rok, vždy v noci o letním slunovratu, vyplouvá branou z podsvětí pod Sass dla Porta černá bárka a krouží po jezeře Braies. Stojí v ní stará slepá královna a prázdnýma očima hledá stříbrnou trumpetu ztracenou kdesi hluboko na dně jezera. Až ji objeví a zatroubí na ni, zašlá sláva království Fanes se vrátí.
Pramice brázdící hladinu Pragser Wildsee neodmyslitelně patří ke zdejšímu koloritu. Zapůjčit si je může každý, a to v dřevěné boudě u mola nedaleko hotelu. Tyrkysová voda jezera je ovšem velice chladná, ale čirá. Zejména na mělčinách tedy můžete pozorovat množství ryb, pstruhů a sivenů (pstruh obecný jezerní a duhový, siven alpský a americký). Vlastníci zvláštního povolení FIPSAS je mohou v období 1.5.-30.9. i lovit, ovšem maximálně 4 kusy předepsané délky denně.
Většina návštěvníků jezero pouze obchází, při čemž se kochá přírodními sceneriemi. Někteří posedávají na břehu a dopřávají si piknik, jiní za tímto účelem zajdou do navazujícího údolí "Zeleného lesa" Grünwaldtal/Val di Foresta k salaši Grünwaldalm/Malga Foresta, kde je možné zakoupit jednoduchý oběd za přijatelnou cenu.
Fyzicky zdatní jedinci pokračují dál do hor, např. na vrchol Seekofel/Croda del Becco/Sass dla Porta (2 810 m n.m.) i jinam. Nejsnáze dostupný vrchol v okolí s jmenuje Zwölf Apostel/12 Apostoli/Grande Apostolo (1947 m n.m.).
Cesta vedoucí po západním břehu jezera je téměř rovná a široká, vhodná i pro hendikepované. Míjí kapli a od dřevěného mostu na jižním konci Lago di Baries zvolna stoupá do Grünwaldtalu/Val di Foresta.
Kdo chce pouze obejít jezero, u téhož mostu odbočí vlevo a vrátí se po východním břehu k hotelu.
Stezka pod příkrými srázy skal "Apoštolů" (Zwölf Apostel/12 Apostoli/Grande Apostolo a Kleiner Apostel/Picollo Apostolo) je velmi dobře upravená a opatřená bytelným dřevěným zábradlím. Pokud bych si mohla vybrat jen jednu z tras kolem jezera, zvolila bych právě tuhle, tedy východní.
U severního břehu se na hladině drží různé nečistoty vytvářející zajímavé obrazce.
Místní různojazyčné zeměpisné názvy jednotlivých objektů jsou poněkud matoucí. V Jižním Tyrolsku se jim ale nelze vyhnout.
Jejich vývoj v čase je poměrně zajímavý. Např. italský název Lago di Braies se prý používá až od roku 1940 (po dohodě mezi Hitlerem a Mussolinim v Berlíně), dávno před tím byla vlastní jména označující toto jezero pouze německá.
V záznamech z r.1296 je Braies uváděno jako Hünz an den Se, 1330 už se píše o Praxer See, v roce 1400 mizí z názvu "x" a jezero se jmenuje See in Prags, později (1620) Pragsersee.
Od roku 1885 bývá zmiňováno jako Pragser Wildsee, tedy "Pragské Divoké jezero", což je dosud platný německý ekvivalent italského Lago di Braies, tedy "Braieské jezero".
Prags a Braies (něm. + it.) je totéž, tedy název komunity/samosprávné jednotky a katastrálního území skládající se z malých osad Ferrara, Lago di Braies, Oberhaus, San Vito, Segheria a Vallone. Na ploše 90,25 km2 tu žije asi 656 obyvatel, převážně v údolí Pragser Tal/Valle di Braies.
V údolí Braies Vecchia bývaly termální lázně, dnes jsou však opuštěné. Zdejší sirný pramen podle pověsti objevil jelen, proto se dosud nazývá Jelení (Hirschbrunn) a jelen je i ve znaku Braies.
Další tipy na nenáročné výlety po Dolomitech najdete zde:
http://martinamoudra.blog.idnes.cz/c/429386/Dolomity-pruvodce-gaucoveho-povalece-ROZCESTNIK.html
.
.
.
