Koniklec (fotoblog)

Přestože je u nás tahle vytrvalá bylina ve volné přírodě velice vzácná, nejspíš ji každý zná ze zahrad nebo ji alespoň zahlédl v zahradnictvích, kde bývá celkem běžnou součástí sortimentu skalniček.

Koniklec (Pulsatilla) je atraktivní svými hedvábně huňatými, několikanásobně zpeřenými listy, a samozřejmě i zvonci květů složenými ze šesti zevně chlupatých okvětních plátků chránících poměrně mohutné žluté prašníky a bliznu. Po odkvětu rostlinu dlouho zdobí kulovité souplodí ochmýřených nažek. Obalí-li je krůpěje ranní rosy, vypadají jako obsypané brilianty.

Konikleců existuje řada druhů, přičemž drtivá většina kvete v různých odstínech fialové až levandulově modré, výjimkou ale nejsou ani květy perlově nebo smetanově bílé, některé zahradní kultivary mohou být dokonce tmavě růžové či sytě purpurové.

Rostlina vyžaduje plné oslunění a dobře propustnou půdu bohatou na humus. Ve stínu rychle chřadne, vysloveně nesnáší poškození kořenů, které následně uhnívají, zvláště v těžkých a přemokřených hlínách. Tam, kde se koniklecům opravdu daří, vytvářejí bohaté trsy schopné konkurovat i bujně rostoucím travám. Ve volné přírodě ho nejspíš najdete na sušších loukách a slunných stráních.

Kapičky v chmýří pampelišek ZDE (odkaz)