Srnčí zvěří se to v českých luzích a hájích poslední dobou jen hemží. Pozorovat ji lze v různých situacích - dokonce i při kojení odrůstajících mláďat.
Srny jsou velice přizpůsobivá zvířata. Můžete je potkat nejen ve volné přírodě, ale také ve větších městských lesoparcích či zahradách, ba i na malých loukách mezi domy v oblastech s řidší zástavbou. Důležité je, aby se v daném terénu vyskytoval dostatek křovin, v nichž se zvířata v případě potřeby ukrývají. Tvoří-li křovinný porost souvislé pásy, je jen otázkou času, kdy se v něm nějaká ta lehkonohá kráska s jiskrnýma očima usídlí natrvalo.
Pokud ve vašem okolí už nějaká srna bydlí, jistě dobře víte, že chcete-li ji spatřit, stačí nehlučet víc, než je v dané lokalitě obvyklé, a dobře se rozhlížet. Zpravidla přicházívá zcela tiše a dovede zmizet jako přízrak. Typické "štěkání" se mimo období říje ozývá jen výjimečně, spíš lze ze křoví zaslechnout frkání, ne nepodobné tomu, které dokáže vyluzovat váš věčně nastydlý soused.
Charakteristické otisky kopýtek v kypré hlíně, vlhkém jílu, blátě či sněhu vám neomylně prozradí, že když jste se nedívali, stála srna přímo pod vaším oknem nebo u dveří. Sešlapaná tráva, odřená kůra a okousané výhonky rostlin žalují beze slov, že právě tudy to půvabné sametové stvoření pravidelně chodívá.
Mívá své oblíbené trasy, úkryty a pastviny, kam se periodicky vracívá. Moc toho nenaspí, prý asi 2 hodiny denně (samice o něco déle), a nikdy ne v kuse. Zato ale zhruba třetinu dne tráví podřimováním, během něhož je vždy ve střehu a samozřejmě ani nezapomíná pilně přežvykovat.
Nejčastěji lze srny pozorovat před západem slunce nebo brzy ráno, kdy mají přece jen větší klid. Vane-li vítr směrem od zvěře k vám, nebo třeba prší, je šance dostat se k nim blíž výrazně vyšší.
Při troše štěstí můžete být svědkem i jiných přirozených projevů zvířat, než je jejich úprk do úkrytu.
Cítí-li se srny v bezpečí, pasou se na jednom místě nerušeně až desítky minut. A to i tehdy, když o vás vědí.
Klidně vám předvedou, jak za deště správně otřepávat srst, jak ošetřovat pokožku a drobná zranění na ní, jak elegantně utrhnout a s grácií sežvýkat pečlivě vybrané křehké lupeny, jak se mlsně olizovat, když vám chutná, jak vyrábět normované srnčí bobky a nebo třeba - to však velice vzácně - jak nakojit své roztomilé srnečky. Kdo vydržel obě videa až do konce (což je opravdu obdivuhodný výkon), ví přesně, co mám na mysli.
Koho srna zaujala a chtěl by vědět, jak její mláďata vypadala zhruba před měsícem, kdy je ještě zdobily bílé skvrny na zádech, nechť se bez váhání podívá na můj předchozí článek (foto, video).
Fotky, stejně jako videa, byly pořízeny večer za deště (28.7.2012), z volné ruky. V pozadí je kromě štěkotu a šumu dopadajících vodních kapek slyšet přicházející bouřku.
Pár dalších snímků ZDE.
