Další fototip na nenáročný výlet ve snadno dosažitelných severoitalských horách, samozřejmě nejen s fotografiemi, ale i s mapou a užitečnými odkazy.
Přestože svahy kompaktního masivu Gruppo di Sella vypadají téměř nedobytně, trasa vedoucí po jeho severní terase nad průsmykem Gardena kolem vodopádu Pisciadú (volně lze přeložit jako "Čůrek") je velmi dobře schůdná. Tedy až na závěrečný sestup do obce Colfosco příkrou strží podél potoka Ru de Pisciadu. V případě, že se rozhodněte výlet spojit do okruhu s trasou vedoucí po opačné straně průsmyku, kterou jsem popisovala v článku "Loukami nad Colfoscem", bych tedy doporučovala podél Ru de Pisciadu raději vystoupat vzhůru, protože pohyb podjíždějící sutí pak bude o něco bezpečnější.
Správný gaučový povaleč ovšem neplýtvá silami a využije lanovky, které se mu v místě nabízejí. Zdejší se jmenují Plans a Frara, přičemž v letním provozu jsou letos od 16.6 do 23.9., a to denně od 8:30 do 17:30 hodin (ceník 2018 ZDE). Občerstvení lze zakoupit v boudě Jimmy's Hütte u horní stanice lanovky nebo v boudě Frara přímo u silnice, kterou turistická pešina v nejvýše položené části průsmyku kříží.
Seběhnou po značce č.2 od Rif.Jimmy's Hütte k silnice je hračka (trvá to asi 20 minut), při čemž v okolí je pořád nač koukat. Vpravo úhledná bábovička Sasso Lungo ("Dlouhá skála"), vlevo výhled na údolí Alta Badia ("Vysoké Opatství") a hradbu hor, které ho obklopují, před sebou věže skupiny Sella ("Sedlo"). U boudy Frana navazuje pěšina s krásným číslem 666, která ku podivu nevede do pekel, nýbrž vzhůru k suťovým polím, jimiž je pokryta drtivá část šikmé skalní terasy rozkládající se pod hrozivými věžemi Gruppo di Sella. Stoupání velmi záhy končí, dál už se jde pořád po vrstevnici nebo s kopce, ovšem nijak dramatického (vyjma závěrečné strže u Ru de Pisciadu).
Stezka je dobře značená, ale hlavně řádně vyšlapaná, protože po ní v letní sezóně chodí zástupy lidí, jejichž cílem je spíše horská chata Pisciadú a stejnojmenné jezírko nebo ferrata Brigada Tridentina (viz video na stránce v odkazu). Také jsme měli původně namířeno k boudě Pisciadu, jenomže už u křižovatky značených tras 666 a 29 v ústí temné průrvy, kterou vede jištěná stezka č.666 (a dráty el. vedení) vzhůru do skal, jsme zjistili, že se v místě vytvořila dlouhatánská fronta, v níž bychom zřejmě strávili celé mládí. Tedy pokud bychom neumrzli. Z temných skal na nás totiž dýchala taková zima, že jsem hořce zalitovali svého nedostatečného vybavení. Jelikož po celou dobu pobytu bylo tehdy takové vedro, že jsme kvůli němu dokonce museli předčasně ukončit jednu z túr a jiné zkrátit na minimum, vydali jsme se do Gruppo di Sella jen v kraťasech a tričkách s krátkými rukávy, s nezbytnými větrovkami v batohu. To bylo bohužel pro případné dlouhodobé čekání v chladné soutěsce žalostně málo. Takže výprava k vodopádu Pisciadú byla vlastně jen taková z nouze ctnost. Ale stála za to.
Od rozcestníku v ústí průrvy, kde jsme opustili značku č.666 a vydali se po devětadvacítce, už s námi ten den nešel vůbec nikdo. Sice nás docela rušila auta projíždějící po silnice klikatící se průsmykem hluboko pod námi, nicméně jakmile jsme došli do řídkého porostu, hluk zeslábl, takže bylo slyšet i pískání mladých sýkor babek dožadujících se krmení.
Sám vodopád padající dolů ze značné výšky není v létě nijak zvlášť vydatný. Kdo ho chce vidět opravdu zblízka, může odbočit vpravo, přístupovou pěšinou k ferratě Brigada Tridentina, nebo o kousek dál sutí spoře porostlou kosodřevinou a malými modřínky. Kdo se těší na osvěžení, může si nechat zajít chuť, protože voda řítící se ze skal téměř okamžitě mizí mezi kameny či v podzemí. Hlavní devizou této trasy jsou spíše pěkné výhledy na protější rozeklané vrcholky Cir (Pizes da Cier), Sas Ciampac, Sassongher, náhorní plošinu Pralongia, údolní část Alta Badia s městečky Colfosco a Corvara, jakož i vzdálené štíty Kreuzkofel, Lavarela, Conturines a další.
Jak stezka č.29 klesá, modřínů pochopitelně přibývá, kýžený stín však poskytují spíše mohutné skály Gruppo di Sella (zde konkrétně Torre di Colfosco, 2 530 m n.m.). V úrovni malebného horského údolí Val de Mesdi stezka překračuje křišťálově čistou bystřinu Ru de Pisciadú, k níž se za krátko opět vrací, aby její divoký tok sledovala až dolů, k obci Colfosco.
Údolím Val de Mesdi vede pěšina č.651, po níž se dá dostat vzhůru do skal masivu Gruppo di Sella, a to přímo k horské boudě Boé (prosím nezaměňovat Rif.Boé, 2871 m n.m., s vrcholem Piz Boé, 3152 m n.m.). Cesta trvá asi 3 hodiny, přičemž z trasy lze odbočit také k Pisciadú Hütte (značka č.676, 2 hodiny a 10 minut skalnatým terénem).
Ale zpět k místu, kde stezka č.29 kříží dravou bystřinu Ru de Pisciadú. Záhy za tímto bodem pohodlná procházka končí, příjemné zurčení potůčku se mění v divoký hukot. Dál už následuje jen boj s velmi nestabilní sutí nepřetržitě rozdíranou každým deštěm nebo vodou valící se dolů během tání sněhu, takže opravdu nevypočitatelnou. Místy je cestička sice zpevněna několikametrovými úseky betonu, ovšem i ten je podemletý a může být také kluzký. Z exifu fotografií s údivem zjišťuji, že dolů jsme se plahočili skoro hodinu. A to jsem fotila jen minimálně...
Chodníčky navazující v oblasti pod strží už jsou velmi pěkně upravené a zpevněné, což je nutné, neboť místy překračují mokřad porostlý půvabným suchopýrem, jehož chundelatá květenství pěkně kontrastují s drsnými horami v pozadí. Dojít na parkoviště poblíž dolní stanice lanovky Plans u Colfosca už je tedy opět hračka. Člověku je v té chvíli skoro až líto, že vycházka nebyla o něco delší.
Pro jistotu ještě jednou opakuji, že pokud by někdo chtěl pěšky absolvovat celý okruh kolem údolí nad Colfoscem (tedy spojit trasy https://martinamoudra.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=649208 a https://martinamoudra.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=667265), měl by se na ně určitě vydat po směru hodinových ručiček (tedy strží Ru de Pisciadú nahoru k masivu Sella, překročit Passo Gardena a vrátit se do Colfosca loukami na druhé straně údolí, tedy kolem boudy Edelweiss).
Další tipy na nenáročné výlety po Dolomitech zde:
Průvodce českého gaučového povaleče po Dolomitech
