Jezero Fedaia ze všech světových stran (fotoblog)

Lago di Fedaia najdete v úzkém průsmyku (46.4637503709232 N 11.8625375626254 E) mezi hřebenem Padon a impozantní Marmoladou, přímo pod zdejším ledovcem, který ho zásobuje vodou... 

(Obrázky v článku lze zvětšit rozklinutím) 

Díky sevřenosti krátkého údolí jsou z okolních vyhlídkových tras obvykle vidět jen různě velké části Passo Fedaia, jelikož se vždy najde nějaký kus skály nebo hřebene, který dno průsmyku s jezery částečně zakrývá. 

Jezera Fedaia jsou totiž ve skutečnosti dvě: jednak asi 1,6 km dlouhá umělá údolní nádrž, a kromě ní také malé Lago di Fedaia přírodního původu. Jejich břehy lemují silnice: frekventovaná severní (pod Catena Padon) a úzká jižní (pod svahy Marmolady), takže obě vodní plochy lze pohodlně obejít nebo objet na kole.

Původní jezírko je malé a mělké, hloubka umělé nádrže může u hráze, po níž vede silnice, dosahovat v maximu téměř 60 metrů. Ve vzdálenějších partiích je ovšem také mělká, takže když hladina v létě poklesne, odhalí zajímavě členité části dna.  

 Retenční nádrž dokončená r.1955 je zvláštní tím, že má dvě hráze. Hlavní, západní, v koruně dlouhou 622 m, a dále vedlejší, tedy východní (tzv.Controdiga di Maria al Lago), bránící přepadu do přírodního jezírka Fedaia, jehož vodu zadržuje moréna tvořená sedimenty nahromaděnými pod ledovcem.  

Při pohledu z dálky, nejlépe od Col di Ross (horní stanice lanovky z Canazei: Belvedere-Pecol-Col di Ross), proto může jezero  budit zdání, jako by se jeho hladina vznášela nad dnem průsmyku Fedaia.

Maximální objem vody v nádrži činí 166 000 m3. Pod 63,9 m vysokou a u baze 42 m širokou hlavní hrází vytéká směrem do Val di Fassa řeka Avisio, jejíž proud pohání hydroelektrárnu o výkonu 19,5 MW. Rozsáhlá vodní plocha nepochybně ovlivňuje mikroklima průsmyku, tedy i stav ledovce na Marmoladě.

V letech 1950-1955 tu fungovala mezinárodní fyzikální laboratoř specializující se na výzkum kosmického záření a antihmoty. Výhodou byla vysoká nadmořská výška (zde 2053 m n.m.), s níž intenzita kosmického záření roste, ke zkoumání interakce hmoty a antihmoty s elektromagnetickým polem byl nainstalován sedmitunový elektromagnet. V tehdejší částečně dřevěné boudě u paty dnešní hráze prý tehdy krátce působili i tři známí nositelé Nobelovy ceny: Enrico Fermi, Cecil Powell a Patrick Blackett. Výzkum byl později přesunut do CERNu.

Průsmyk bývá poměrně hojně navštěvován, takže v hlavní sezóně (srpen) může dojít k problémům s parkováním. Kromě odpočívadel u silnice je k dispozici ještě několik parkovišť, a to na obou koncích jezera. Přejedete-li po hrázi, můžete zastavit u budovy muzea první světové války (Museo della Grande Guerra) a dolní stanice lanovky (Pian Fiacconi - k ledovci na Marmoladě) nebo pokračovat vlevo, na zpevněnou plochu nad jezerem (viz foto níže).

Přímo u hráze je zastávka autobusu (ukázky jízdních řádů v odkazu).

Na ledovci se lyžuje pouze v zimě.

 Blízké pohodové turistické cíle: 

Soutěska pod Marmoladou (8 km od hráze směrem na východ)

Lanovkou na vrchol Marmolady (8 km od hráze na východ)

O ledovém měste na Marmoladě

Tip gaučového povaleče (11 km od hráze na západ)

Průsmyk Pordoi s lanovkou na Sass Pordoi (22 km od hráze na západ)

Kamenné moře v Passo Sella (22 km od hráze na západ)

Sass d'Adam lanovkou z Pozza di Fassa (22 km od hráze na západ)

Pevnost Corte (29 km od hráze na východ přes Rocca Pietore)

Zřícenina hradu Andraz (32 km od hráze na východ, přes Rocca Pietore)

Passo Padon (Lanovka poblíž Malga Ciapela, 6 km )