Jak vybrat osmileté gymnázium (po čem se také pídit)

Má-li vaše nadané dítě zájem studovat na osmiletém gymnáziu a nabízí-li se vám v okolí bydliště hned několik takových škol, stojí před vámi dilema, kterou z nich si vybrat.

Přihlášky můžete letos v prvním kole podat jen dvě (formuláře), nejpozději do 15.3.

Mnohé z nás nejspíš jako první napadne zvolit školu s lepší dopravní obslužností, tu, ke které se dítě snadno dostane bez doprovodu rodičů, aniž by ho cestou cokoliv ohrožovalo. Prozíravě počítáme s tím, že v zimním období může odpolední vyučování končit až za tmy. Většina z nás jistě přihlédne i k volbě kamarádů svého potomka, neboť přítomnost známé osoby v novém prostředí může přechod na novou školu usnadnit. Mezilidské vztahy se ale vyvíjejí, navíc přání bývá občas otcem myšlenky, tudíž upřednostňování právě tohoto kriteria může být ošemetné. Osmileté gymnázium je běh na dlouhou trať.

Ne každý má mezi svými přáteli důvěryhodné zdroje informací ze všech okolních škol, takže kromě šeptandy typu: „Slyšela jsem… a také se povídá….“ je nakonec odkázán na dny otevřených dveří, webové stránky škol a vlastní střízlivý úsudek.

Dny otevřených dveří bývají pojímány různě. Vynalézavosti se meze nekladou a o překvapení nemusí být nouze. Jsou školy, které sázejí spíše na rodiče, jako své potenciální spojence při výchově budoucích dorostenců. Jiné tyto akce pojímají převážně jako zábavné podvečery a ve svých učebnách připravují atraktivní tematické programy, tu a tam připomínající až cirkusová představení. Po dvaceti minutách vám z toho všeho může jít hlava kolem, zvláště když se některý z prezentovaných chemických pokusů vymkne kontrole.

I škála webových stránek škol je pestrá, od poměrně stručných až po neuvěřitelně košaté.  Leccos se můžeme dozvědět i z těch neoficiálních, které na svých oblíbených sítích a portálech vytvářejí sami studenti. Je ovšem třeba brát je se značným nadhledem a snažit se číst očima jejich tvůrců.

Jaké informace v tom množství nepřehlédnout?

Přesné termíny zkoušek, kriteria pro přijetí (ovlivní výsledné pořadí uchazečů) i vzorové přijímací testy (nepoužívá-li škola Scio, svou vlastní sbírku vám jistě ráda prodá) samozřejmě zajímají každého.

Ne všichni mají ale trpělivost pročítat např. výroční zprávy škol. V nich je dobré nepřehlédnout údaje o kvalifikovanosti pedagogických pracovníků (počet a procento). Sice vám skvělé studijní výsledky ratolestí nezaručí, ale alespoň máte jistotu, že vaše dítě bude učit někdo, kdo teoreticky ví, co učit a jak na to. Není špatné se tamtéž informovat, v jakých institucích se učitelé dále vzdělávají, a zda i rodilí mluvčí mají pedagogické vzdělání (a tedy umějí nejen mluvit, ale i vyučovat).

Pokud gymnázium v nedávné době navštívila školní inspekce, pravděpodobně bude na webu k dispozici inspekční zpráva. Závěrem každé kapitoly bývá uvedeno nezávislé hodnocení.

Když už jste na stránkách, vůbec není od věci prostudovat si též školní a klasifikační řád. Co by vaše dítě mělo zvládat v jednotlivých ročnících, se dozvíte ve Školním vzdělávacím programu (ŠVP), oddíl „Učební osnovy“. Jedná se ovšem o čtení na dlouhé zimní večery. V učebních plánech se dozvíte, jaké jsou hodinová dotace pro vyučovací předměty v jednotlivých ročnících (= kolikrát týdně se v rozvrhu opakuje daný předmět), případně jaké volitelné předměty jsou studentům vyšších ročníků nabízeny (může být na webech uváděno zvlášť). K informacím o tom, jak jsou sestaveny rozvrhy tříd a jak často se v hodinách supluje, se bez znalosti hesel pravděpodobně nedostanete (ochrana soukromých dat žáků). Nikdo vám ale nebrání se přeptat na dnech otevřených dveří a prohlédnout si informace na nástěnkách.

Ptejte se také na autoevaluaci (= „Ověřování výsledků vzdělávání“ ve výročních zprávách), kterou školy provádějí pomocí nejrůznějších testů. Výsledky zpravidla umožňují průběžné porovnávání s ostatními školami a ukazují, jakým směrem se schopnosti a dovednosti jednotlivých žáků vyvíjejí. Učitelé vám jistě také rádi prozradí, jak jsou připraveni pomoci těm žákům, kteří z nějakých důvodů nezvládnou probíranou látku (např. delší nemoc).

Důležité je i sociální klima školy, které však během dne otevřených dveří nestihnete poznat. Proto se alespoň ptejte, jak učitelé prevenují sociálně patologické jevy a co dělají pro vytváření dobrých vztahů ve třídách i mezi nimi. Pokud vás budou provázet zdejší žáci, povídejte si s nimi a pozorujte, jak se k sobě vzájemně chovají. Na nástěnkách hledejte zmínky o společných akcích, a to nejen třídních, ale i těch, které jsou nabízeny zájemcům napříč všemi ročníky (výlety, exkurze, akademie, kluby, specializované týmy, charitativní akce, atd…). Na internetu mohou být z důvodu ochrany osobních údajů tyto aktivity skryty v zaheslovaných složkách školy nebo mohou být komunikovány mimo oficiální webové stránky škol. Žáci i učitelé mohou využívat i dostupné sociální sítě (neveřejné akce a uzavřené skupiny) a vzdálené servery (clouds), takže nečekejte, že se o nich dozvíte všechno. Sounáležitost žáků se školou může být ve skutečnosti až nečekaně vysoká, zvláště ve vyšších ročnících.

Některé školy nemají v areálu školní jídelnu a jejich studentům je umožněno stravování ve vzdálenějších objektech. Zjistěte, zda a jak se cena pronájmu promítá do ceny obědů. U státních škol tento problém odpadá. Má-li soukromá škola vlastní jídelnu, může být tato neobvykle malá. Náklady na stravování budou patrně vyšší, stejně jako náklady na učebnice. Státní školy propůjčují primánům, sekundánům, terciánům i kvartánům učebnice zdarma, na soukromých školách je pravděpodobně budete muset všechny kupovat. Vyšší ročníky s nimi zpravidla čile obchodují (prodávají si je vzájemně na školních burzách). Tělocvičny a venkovní cvičiště některých škol nemusejí vyhovovat zažitým představám, specializované učebny nemusejí být dostatečně technicky vybavené (např. mikroskopy).

Čas od času se objevují pokusy o sestavování žebříčků škol podle různých kritérií. Problém je, že žádný z nich nemůže být tak všestranný, aby dokázal nabídnout nějaké univerzální řešení. Nicméně zvážíme-li, že navštěvovat gymnázium bez toho, aby se student následně vzdělával na některé z VŠ, postrádá smysl, bylo by dobré znát, jak jsou absolventi v tomto směru úspěšní. U procenta úspěšnosti přijetí na VŠ (viz výroční zprávy) je třeba zohlednit počet žáků ve třídách (1 nepřijatý v malé třídě vytvoří větší procento nepřijatých než tentýž 1 ve velké třídě), ale také typy vysokých škol, na které se absolventi hlásili (lze se doptat během dne otevřených dveří nebo dohledat ve výročních zprávách). Některé berou bez zkoušek a téměř každého, na jiné se lze dostat jen s obtížemi.

Vůči nám, rodičům, by bylo fér, kdyby MŠMT zveřejnilo úplné žebříčky škol podle výsledků jejich žáků ve státních maturitách, když už je platíme z daní. Pěkná výzdoba školních chodeb a tříd sice oko návštěvníka potěší, ovšem finální výsledky místních oktavánů jsou přece jen směrodatnější. Nakonec kvůli nim děti do škol chodí.

Vybrat tu správnou školu může být pro někoho těžší než se na ni dostat. Přeji všem, kteří právě stojí na startu, aby nakonec byli se svou volbou spokojeni. Jejich potomkům pak hodně štěstí a jasnou mysl při přijímacích zkouškách, ale i po nich. A kdyby to náhodou nevyšlo, není konec světa. Kdo opravdu chce, k cíli se nakonec dostane, i kdyby měl jít oklikou.