Rozbalíte-li mapu kterékoliv oblasti v Dolomitech, okamžitě zjistíte, že na místě bude nejspíš skoro všechno jinak, než jsme zvyklí u nás.
Místo červených, modrých, zelených a žlutých linií značených cest všude jen červené - plné nebo přerušované, ale opatřené číslem (tedy většinou).
Pouhé porovnání vrstevnic pak jasně ukáže, že zde hlavně musíme počítat s podstatně většími výškovými rozdíly. Zatímco české mapy v měřítku 1 : 50 000 uvádějí vrstevnice po 10 metrech, v Dolomitech zaznamenávají až čtyřnásobnou vzdálenost, tedy 40 metrů (= výška pověstného Nuselského mostu). Takové mapy jsou ale pro chození po členitém horském terénu málo podrobné.
Proto se všude běžně prodávají turistické mapy 1 : 25 000. V nich jsou vrstevnice už po krásných 25 metrech, což je číslo zdánlivě malé, tedy dokud si člověk neuvědomí, že 25 metrů zhruba odpovídá výšce osmipatrové budovy.
Mapy Kompass bývají vybaveny papírovým měřítkem, pomocí něhož si lze vrstevnice převést na úhlové stupně (např. 45°, 60°....). Jsou-li však v mapě zakresleny skalnaté úseky bez vrstevnic, což se stává poměrně často, reálně může (ale nemusí) jít o cokoliv - jak traverz po skalním stupni, tak špatně průchodný terén se značným převýšením.
Mapy Tabacco mívají různé stupnice na šikovném průhledném obalu (viz obrázek výše). Jejich nespornou výhodou je, že navíc zdůrazňují lanovky s letním provozem. Není ale od věci se vždy předem přesvědčit, zda konkrétní dráha ve vámi vybraném termínu skutečně jezdí. Některé jsou v provozu po celé léto, jiné jen v hlavní sezóně. V případě poruchy či administrativního rozhodnutí obcí může dojít ke změnám, které kartografové zaznamenají až se zpožděním, pokud vůbec.
V severní Itálii používají jednotné červenobílé značení, stezky od sebe rozlišují číslem (jedno až tříciferným). V terénu najdete ledacos - od červenobílých pruhů s černým číslem namalovaným v bílém poli, přes pruhy bez čísla, červenobílé, ale často jen červené, až k osiřelým, a občas docela omšelým puntíkům. Tu a tam se vyskytne i obyčejná šipka.
Ani pro rozcestníky zřejmě neexistuje žádná závazná norma. Většinou se skládají z tyče a množství bílých cedulí opatřených černým číslem trasy umístěným mezi dvěma červenými pruhy. Uprostřed směrovky jsou, stejně jako u nás, uvedeny názvy dílčích cílů, někdy s časovými údaji, jindy bez nich. Vlastní směr zdůrazňuje červená špička cedule (viz obrázek výše). Mnohdy se ale setkáte jen s dřevěnými směrovkami, na nichž mohou uvedené barvy úplně chybět. Co nikdy nechybí, je jméno nejbližšího cíle, bohužel občas v jazyce, který se neshoduje s mapou.
Jak už jsem uvedla v perexu, v mapách jsou turistické trasy obvykle vyznačeny červenými čarami - plnými a přerušovanými (čárkovanými a tečkovanými). Obecně platí, že cesty zakreslené plnou červenou čarou by měly být dobře schůdné. U přerušovaných už tomu tak vůbec být nemusí, ale může. Protože terén je hodně členitý, kvalita pěšiny se mnohdy během túry až nečekaně rychle mění, klidně i několikrát za sebou.
Jak mapy Kompass, tak Tabacco, které bezesporu patří k nejvíce užívaným, se snaží stezky třídit, ovšem jednotnost v tomto ohledu neexistuje, a vlastně ani existovat nemůže. Dokonce ani interaktivní mapy CAI (Club Alpino Italiano) konkrétní obtížnost často neuvádějí, přestože oficiální stupnice je stanovena.
MAPYhttps://fatmap.com/ - panoramatická plastická mapa i s turistickými stezkami, velice názorná - do vyhledávače v odkazu zadejte místní název. Lze libovolně naklánět a zkoumat jako v aplikaci Google Earth. http://www.webmapp.it/ 1: 10 000 (pro zobrazení značených stezek nutno kliknout na ikonku v pravém horním rohu a zaškrtnout "Sentieri CAI"; číslo a obtížnost se zobrazí v pravém dolním rohu, najedete-li kurzorem na příslušnou trasu = červenou linii) www.alpenvereinaktiv.com (interaktivní mapy s návrhy tras všeho druhu, včetně vyznačení obtížnosti, de/it) |
OFICIÁLNÍ OZNAČENÍ STEZEK CAI PODLE STUPNĚ JEJICH OBTÍŽNOSTI:
POROVNÁNÍ VÝZNAMU ZNAČENÍ STEZEK V MAPÁCH RŮZNÉ PROVENIENCE:
Z tabulky je patrné, že Kompass používá plnou červenou čáru pouze tam, kde značená trasa vede po sjízdné vozovce (často kamenité a prašné). Tabacco považuje za snadnou skoro každou širší pěšinu s relativně pevným povrchem, bez ohledu na úhel stoupání. Rozhodně nelze spoléhat na to, že po ní můžete jet třeba na kole. Vždycky nezapomeňte dobře porovnat s dalšími údaji, které příslušná mapa nabízí. Někdy mohou pomoci satelitní záběry dostupné na Google (Google maps, Google Earth - v této aplikaci lze virtuální terén i otáčet a naklánět).
Čistě teoreticky by čárkovaně zakreslené pěšiny měly být schůdnější než stezky zakreslené tečkovaně, ovšem ve skutečnosti mezi nimi zas až tak výrazný rozdíl nebývá. Strmé a nebezpečné mohou (ale nemusejí) být úplně všechny. Pokud však červeně vytečkovanou trasu najdete v mapě Tabacco, větší obezřetnost je určitě na místě. Hodnotí-li ji Tabacco za špatně schůdnou, pak nejspíš opravdu špatně schůdná bude. Každopádně ve skalnatých úsecích je vždy potřeba počítat s tím, že bude nutné překonávat hluboké strže plné suti, a to libovolným směrem (ten se ovšem z mapy vyčíst dá). Srázy pod cestičkami budou hluboké, hřebeny hor nečekaně úzké.
Ojedinělé kovové pomocné prvky najdete tam i onde, tedy nejen na jištěných stezkách. Pokud jich je více za sebou, v mapách nejspíš budou zakresleny červenými křížky. Tedy úplně stejně jako ferraty, jen bude takový úsek kratší a a nebude označen doplňující popiskou "Via Ferrata......(jméno)....". To může být trochu matoucí.
Hustota turistických tras je v Dolomitech skutečně značná, avšak výskyt orientačních značek na nich není ani zdaleka takový jako v ČR. Vede-li trasa po silničce nebo širší cestě, většinou podél ní žádné značky nenajdete. Italové zřejmě mají naprosto logicky za to, že stačí rozcestník v místě, kde je třeba odbočit. Ve starších mapách Tabacco ani takové úseky nebývají zdůrazněné červenými čarami. Novější mapy už vycházejí vstříc cizincům, kteří jsou zvyklí na konkurenční Kompass, protože vetšinou přijíždějí z německy mluvících oblastí.
Jakmile turistická trasa opustí širší horskou cestu, barevné značky se objeví. Bývají namalované na všem možném, v různých výškách a vzdálenostech, klidně i přímo na zemi. Také provedení bývá všelijaké, jak jsem již uvedla výše (pruhy s číslem i bez, čáry, puntíky,....), jiné barvy než červená, bílá (a černá pro číslo) se nepoužívají.
Značky však mohou mizet pod sněhem nebo sutí. V problematických úsecích proto občas najdete navíc kamenné mužíky (špičaté hromady kamení). Řekla bych, že místní lidé dělají všechno, co se dá, aby jim turisté v horách nezabloudili.
Převážně holý skalnatý terén bývá za dobrého počasí dobře přehledný a okolní orientační body jsou zpravidla vidět na velkou vzdálenost. To ovšem přestává platit, když se počasí nenadále zhorší.
Ale o tom až příště.
Možnost zakoupení map přes internet: |
K PLÁNOVÁNÍ TRAS V DOLOMITECH ROZHODNĚ NEDOPORUČUJI POUŽÍVAT TURISTICKÉ MAPY SEZNAMU.CZ, MAPY.CZ, PŘESTOŽE JSOU SNADNO DOSTUPNÉ. OBSAHUJÍ TOTIŽ ŘADU ZÁVAŽNÝCH CHYB A NEPŘESNOSTÍ. SILNĚ ZAVÁDĚJÍCÍ JSOU TAKÉ ÚDAJE O DOBĚ, KTEROU BUDETE NA ZDOLÁNÍ VYBRANÉHO ÚSEKU POTŘEBOVAT.
TIPY na relativně pohodlné výlety po Dolomitech zde:
http://martinamoudra.blog.idnes.cz/c/429386/dolomity-pruvodce-gaucoveho-povalece-rozcestnik.html
