Dolomity - k boudě A.Berti al Popera - Comelico Superiore

Další tip na výlet v méně navštěvované oblasti Dolomit, tzv.Comelico Superiore, poblíž městačka Padola, rozkládajícího se v půvabném údolí nedaleko rakousko-italské hranice. 

Všechny obrázky v článku lze zvětšit rozkliknutím. (Rif. = rifugio = horská bouda)

Vydáte-li se sem z turisticky významnější oblasti v Hochpustertal/Alta Pusteria (obce Toblach/Dobbiaco, Innichen/San Candido, Sexten/Sesto), musíte překročit průsmyk Passo Monte Croce/Kreuzbergpass. Jakmile státní silnice SS 52 opustí les, nepřehlédněte ostrou odbočku vpravo, směr : "terme" (temální lázně), vedoucí na Via Valgrande, kterou se lze dostat až k Rif.Italo Lunelli (1568 m n.m.), odkud je to k boudě A.Berti al Popera (1950 m n.m.), co by kamenem dohodil (a zbytek doběhl). 

Podrobná mapa zachycující cestu k boudě A.Lunelli ZDE  (klik!) Parkovat lze na travnatém okraji příjezdové komunikace, lokalita ovšem není nijak frekventovaná, takže najít místo nebude problém, zejména v dopoledních hodinách.

Přijedete-li do Padoly z druhé strany, tedy od Auronza di Cadore po SS 52, ještě před mostem přes říčku Padola/Torrente Padola odbočte vpravo kolem kaple Madonna delle Grazie, ve směru "terme" (hnědá cedule), na Via Valgrande. Dále pokračujte dle výše uvedeného odkazu na podrobnou mapu . Ve Val Grande, na jehož konci se chata I.Lunelli nachází, jsou k dispozici malé termální lázně. Prameny vyvěrající pod zdejší horou Cima Bagni obsahují sloučeniny síry a hydrogenuhličitan vápenato-hořečnatý.  

Od Rif.I.Lunelli k Rif.A.Berti, situované na asi 400 m vysokém skalním stupni, už je možné jít jen pěšky. Dobře udržovaná, asi 3 km dlouhá cesta č.101 je až k můstku přes potok široká, pak se ale zužuje a zatraceně klikatí, ovšem výstup po ní je velice pohodlný, byť zdlouhavý. Ze skal po její pravé straně spadá několik menších, ale poměrně dlouhých vodopádů, jejichž vydatnost závisí na aktuálním přísunu vody z Vallon Popera. Jedna z bystřin, která je napájí, teče přímo kolem chaty A.Berti. 

Od Rif.I.Lunelli k Rif.A.Berti (zn.č.101)

Bouda nesoucí jméno Antonia Bertiho, Rifugio A.Berti al Popera, je otevřena pouze v letní sezóně, a to obvykle od konce června do konce září. V provozu je od 2.9.1962, výstavba trvala si dva roky. Je majetkem CAI. V okolí se nachází několik zajímavých ferrat, ale také běžných turistických tras, po nichž lze dojít k mělkému jezírku obklopenému kamením (Laghetto Popera), vyhlídce Belvedere nad Rif.O.Sala a různým drobným pozůstatkům po 1.světové válce, neboť i tudy vedla část fronty. Boje se sváděly např. o průsmyk Sentinella vysoko nad Vallon Popera, mezi vrcholy Cima Undici a Croda Rossa di Sesto. Ještě roku 1983 tu byly poblíž dnešní pěšiny č.101 nalezeny ostatky jednoho z padlých vojáků. V hoře Croda Sora i Colesei je ukrytá rozsáhlá pevnost Opera 10 (opera=dílo), která byla vybudována v 30.letech 20.století za účelem obrany rakousko-italské hranice. Vchod do této pevnosti se nachází na konci staré vojenské silnice vedoucí k ní od Rif.I.Lunelli přes oblý kopec Cima dei Colesei. Na tuto silnici navazují turistické značky č.124, 171 a 155, a ze sousedního Kreuzbergpassu (Passo Monte Croce) vede k tomuto objektu také značka č.15A. Více ZDE (video interiéru pevnosti: https://youtu.be/heydMIpBO5E)

Pokud se vydáte k "záhadné boudě" Ex Rifugio di Olivo Sala, v mapách vyznačené jen opravdu decentně, najdete ji na trase č.124 pod Creston Popera (necelý kilometr od Rif.A.Berti). V období 1915 - 1917 v ní sídlilo velitelství vojenského oddílu Vallon Popera, tedy šlo o jednu ze základen 7.pluku italských alpinů. V poválečných letech toto přístřeší chátralo, r.1924 je získal Italský alpinistický klub (CAI) jako odprodej nepotřebného armádního majetku. 30.4.1930 zde byla slavnostně otevřena horská chata, která dostala jméno podle plk.Olivia Saly, někdejšího velitele 7.pluku italských alpinů. Dobře ukrytá, avšak špatně přístupná, a tedy obtížně zásobovatelná bouda se ovšem netěšila příliš velké oblibě, proto byla po otevření podstatně lépe obsluhovatelné a níže položené boudy A.Berti al Popera roku 1962 uzavřena. Následně se opět začala měnit v ruinu, Roku 1982 byla znovu zrekonstruována do své původní podoby, ale k obnovení provozu nedošlo. K dalším opravám se CAI rozhodl po roce 2004 a roku 2015 zde prý mělo být otevřeno malé muzeum. Nikde jsem ale nenašla žádnou zmínku o jeho provozu, takže se domnívám, že budova je pro veřejnost i nadále uzavřena.

Od Rif.A.Berti k Ex Rif.O.Sala (zn.č.124)

Kamenitá horská stezka mezi boudami Berti a Sala je dobře schůdná, ve své nejvýše položené části překonává asi 10 m dlouhý o něco exponovanější úsek jištěný ocelovým lanem. Dospělý člověk ho skoro ani nezaznamená, ale děti je třeba hlídat. Chodníček je široký dostatečně. 

Pod Ex Rif.O.Sala je ve skále mělká kaverna, samotná bouda byla v době, kdy jsme ji navštívili, volně přístupná, zcela prázdná a nevlídná. Úzká pěšina č.124 pod tímto starým útočištěm příkře klesá jakýmsi kamenitým žlabem porostlým bylinami, nízkými keříky, řídkou klečí a ojedinělými mladými stromky. Je hodně klikatá a v nižších partiích opět vybavená ocelovým lanem. Na konci úžlabí se dostává až k samému okraji nebezpečného skalního srázu, načež se stáčí vlevo, aby se zařízla do téměř kolmé skalní stěny Creston Popera. Protože jsou zdejší skály porostlé kosodřevinou, situace ve skutečnosti nevypadá nijak zvlášť dramaticky. Na začátku tohoto úseku byl sice chodníček poněkud poškozený (k dispozici bylo opět ocelové lano - viz FOTO), dál už se po něm ale šlo pohodlně, a to až ke staré vojenské silnici u Cima dei Colesei spojujícící pevnost Opera 10 s údolím u Rif.I.Lunelli. Úsek mezi Rif.O,Sala a silničkou měří asi tak 1,1 km. S malými dětmi bych se ovšem této části trasy raději vyhnula.

Od Ex Rif. O.Sala k Rif.I.Lunelli (zn.č.124 a 171)

Kdo má zájem navštívit skalní pevnost Opera 10, odbočí po staré vojenské silnici (=odkaz na mapu), kterou značka č.124 kříží, vlevo, načež asi po půl kilometru chůze téměř po vrstevnici objeví zazděný a znovu probouraný vchod do ní. Kdo by se z jakýchkoliv důvodů raději vrátil k autu u Rif.I.Lunelli, vydá se po téže staré silnici vpravo a u blízkého rozcestníku odbočí opět vpravo, zkratkou č.171 (do cíle 1,3 km). Uzounká pěšina vede bujným porostem, pochopitelně stále směrem dolů., přičemž sleduje malý potůček. Kdo zkratku č.171 přehlédne, nemusí zoufat, protože silnice stejně končí u Rif.I.Lunelli (a je pohodlná, byť delší - celkem 3,8 km).

 Na cestu se hodí turistická mapa Tabacco 017 (Dolomiti di Auronzo del Comelico, 1:25000) nebo alespoň mapa Kompass 625 (Sextner Dolomiten, Dolomiti di Sesto, 1:25000). Lze je zakoupit přímo na náměstí v Padole.

Kdo byl kdo (odkazy na životopisy): lékař a horolezec, poručík Antonio Berti, (další zmínka TADY), dobrovolník a horolezec Italo Lunelli, plukovník Olivo Sala; v oblasti Popera byl aktivní také jeho jmenovec, kapitán Giovanni Sala, horolezec a autor knihy "Croda contro Croda" a spoluautor knihy "Guerra per Crode" (společně s Antoniem Bertim v ní popisuje události z 1.světové války).

Podrobné informace o průběhu bojů za 1.světové války v oblasti Popera ZDE, boje v oblasti Comelico Superiore ZDE (v italštině), detailní popisy ZDE, další odkaz ZDE.

Mapa se zakreslenou polohou vchodu do pevnosti Opera 10 ZDE

Další tipy na pohodlné vycházky po Dolomitech najdete ZDE