Byl Brežněv Rus nebo Ukrajinec?

Lze to vůbec určit? Podle čeho? Místa narození, národnosti předků, pokud ji vůbec lze určit, vlastní vůle nebo něčeho jiného? Posuďte sami a pokuste se při tom zůstat nezaujatí.

V článku uvedená fakta jsou běžně dostupná na internetu (viz odkazy v textu). Podotýkám, že informace v tomto prostoru jsou velmi často až protichůdné, postrádající logickou nebo časovou návaznost, mnohdy je velká váha přikládána dokumentům, které ji nemají, případně zdrojům z druhé nebo třetí ruky, jakož i naprostým výmyslům. Velmi důkladně jsem proto selektovala. I tak na případné možné rozpory upozorňuji níže.

Brežněvovi rodiče a jejich původ

Brežněvův otec, Ilja Jakovlevič Brežněv , se narodil roku 1874 v Rusku, v rolnické osadě, hospodářství (хутор), Brežněvo, v Kurské oblasti , Strelecký okres. Z Kurské oblasti pocházeli i oba rodiče Ilji Jakovleviče Brežněva, otec Jakov Kapitonovič Brežněv (*1842, Brežněvo) a matka Melanija Fjodorovna Bukrejeva (*1842, Bukrejevka). Ilja Jakovlevič Brežněv zemřel r.1934 nebo 1937 v Kamjanském (Ukrajina).

Jak vyplývá z Brežněvových pamětí, v roce 1900 začal jeho otec Ilja Jakovlevič pracovat jako pomocný valcíř ve válcovnách v Kamjanském, v Dněpropetrovské oblasti na území dnešní Ukrajiny, kde přímo v továrně potkal i svou životní partnerku, Natalii Denisovnu Mazalovou. Ta byla dcerou jeho staršího kolegy, topiče, Denise Nikitoviče Mazalova, jemuž každý den nosila z domova obědy.

Brežněvova matka, Natalie Denisovna Mazalová se narodila r.1886 na Ukrajině, v Jenakijeve, a zemřela r.1975 v Moskvě. Její otec Denis Nikitovič Mazalov podle Brežněvových pamětí také pocházel z Jenakijeve, nedaleko Horlivky (Doněcká oblast). Narodil se tam r.1859 jako syn Nikity Anufrijeviče Denisova (*1823). Nějaký čas pracoval v ukrajinském Nikopolu, odkud se i s celou svou rodinou odstěhoval do Kamjanského.

Leonid Iljič Brežněv se narodil roku 1906 právě v ukrajinském Kamjanském, průmyslovém městě nacházejícím se asi 30 km od Dnipra, které vyrostlo na místě někdejší kozácké vesnice založené kolem roku 1750. O jeho matce Natálii Denisovně Brežněvové, rozené Mazalové, tedy víme, že pocházela z území dnešní Ukrajiny, otec Ilja Jakovlevič Brežněv pocházel z ruské Kurské oblasti, z malé osady vzdálené asi 80 km od hranic dnešní Ukrajiny.

Budeme-li tedy z dnešního pohledu soudit dle místa jeho narození, pak by byl Leonid Iljič Brežněv Ukrajinec. Budeme-li soudit dle místa narození jeho matky, pak by byl také Ukrajinec. Budeme-li soudit z místa narození jeho otce, pak by byl naopak Rus.

Nazírání národnosti v Rusku a SSSR

Dlužno podotknout, že r.1906 neexistoval žádný SSSR ani jeho jednotlivé republiky, vše dosud popsané se odhrálo na území tehdejšího carského Ruska a jeho gubernií. Z tohoto úhlu pohledu měli tedy všichni dosud jmenovaní původ ruský, neboť se narodili v carském Rusku.

Od dob cara Petra I.Velikého (1672 – 1725) totiž nebyl ruský národ definovám etnicky, ale politicky, tedy jako občanské společenství tvořící suverénní stát se společnou kulturou a historickou pamětí. Ten se skládá z asi 190 etnických komunit hovořících asi 150 jazyky. V 19.století byli za ruský národ v užším slova smyslu považováni všichni východní Slované, případně všichni pravoslavní Slované či příslušníci privilegovaných tříd, v širším slova smyslu všichni obyvatelé impéria.

Odráží se to i v ruském jazyce, v němž všechy národnosti lze vyjádřit podstatným jménem – vyjma ruské. Té je vyhrazeno pouze jméno přídavné, byť částečně substantivizované. A tak je v ruštině Ukrajinec Ukrajinec, Bělorus Bělorus, ale Rus je pouze ruský, tedy „russkijj“. Slovo „Rus“ (= veslař) původně označovalo Skandinávce, tedy Vikingy, potažmo jimi vytvořenou říši, nikoliv obyvatele slovanského původu. Vládnoucí elita, tedy zakladatelé Kyjevské Rusi, skandinávští Varjagové, je však postupně přenesli i na ně. Přídavné jméno «рѹсьскъ, рѹсьскыи» ve staroruštině značí příslušnost k místu (koncovkou-ьск-), nikoliv k národu.

V souvislosti s rozpadem SSSR v 90.letech 20.století došlo k pokusům o oprášení zastaralého knižního výrazu „rossijaně“ pro označení politické národnosti (tedy všech ruských národů dohromady), aby tak výraz „russkije“ mohl zůstat pouze skupině etnických Rusů.

Ale vraťme se k určování národností. Jakkoliv v dobách minulých nebyla středobodem zájmů úřadů, ve 20.letech minulého století se situace změnila. Sčítání lidu r.1926 už etnický původ důsledně zjišťovalo a určoval se tehdy podle „původu krve“, tedy podle národnosti rodičů. Protože šlo o společnost tradičně patriarchální, v případě smíšených manželství měla přednost národnost otce.

Po stopách původu Brežněvova otce

Takže se vydejmě po stopě otce, Ilji Jakovleviče Brežněva, jehož národnost měla podle pravidel platných mezi lety 1932 a 1974 jednoznačně přednost.

Ten, jak víme, pocházel ze statku Brežněvo. Názvy osad tohoto typu se v carském Rusku obvykle odvozovaly od jména majitele pozemků. Z toho je zřejmé, že osadu a přilehlé pozemky vlastnili nějací Brežněvové, a to po několik generací.

Z databázi rodokmenů na Geni.com (se sídlem v USA) je zřejmé, že právě z Brežněva pocházel nejen Ilja Jakovlevič Brežněv (*1874), ale i jeho otec Jakov Kapitonovič Brežněv (*1842), děd Kapiton MIchajlovič Brežněv – Ušakov (*1818), praděd Michail Petrovič Brežněv – Ušakov (*1789). Prapraděd Pjotr Brežněv (*1762) má jako místo narození uvedenu už jen Kurskou oblast, která tehdy spadala pod Bělgorodskou provincii. Brežněvův rodokmen lze údajně vysledovat minimálně do roku 1641, kdy v boji proti Tatarům padl obránce Kurska Stepan Michajlovič Brežněv. Tuto informaci se mi však nepodařilo ověřit. Shodné příjmení nutně neznamená gentickou příbuznost, a to dokonce i v Rusku.

Zastavme se ale u praděda Michaila Petroviče Brežněva – Ušakova (*1789), což byl dle rodokmenu na Geni.com statkář (Помещик). Jeho žena Pavla Ivanovna Ušakova byla podle téže databáze dcerou bratra admirála Fjodora Fjodoroviče Ušakova (*1745), Ivana Fjodoroviče Ušakova (*1763). Ti zcela jistě pocházeli z Moskevské gubernie. Současně lze předpokládat, že rod měl v Rusku určitá privilegia. Bohužel se ale jedná o ženskou linii a v případě národnosti rozhodovala linie mužská.

Tak trochu problém?

Pokud databáze rodokmenů nelže, lze předpokládat, že Brežněvi předkové ze statku v Kurské oblasti mohli znamenat poněkud nepříjemný škraloup v jeho třídním původu. Mohl to být důvod, proč se ve svých pamětech tak upínal k ukrajinskému Kamjanskému (Dněprodzeržinsku), metalurgům a osobě svého otce, coby typického představitele ryzího dělníka znajícího jen těžkou dřinu ve válcovnách železa, kdežto hospodářství předků z Kurské oblasti opomíjel.

Brežněvo, rodná osada Brežněvova otce, se nacházela v okrajové oblasti tzv. Divokých polí , rozsáhlých stepí řídce osídlených kočovnými pastevci. Divoká pole na východě končila až v prostoru někdejších pevnostíI Orjol, Novosil, Dankov, Voroněž, a v průběhu staletí se jimi prohnaly celé hordy nájezdníků, a to včetně Čingischána K postupné kolonizaci křesťanskými zemědělci docházelo až od 17.století, a to tzv. „služebním lidem“. Nově usazené obyvatelstvo muselo být nutně směsicí všech etnik, která kdy Divokými poli prošla.

Pustíme-li se po tenkém ledě spekulací, můžeme v Brežněvových dávných předcích vidět i tzv. bojarské dětí neboli „syny bojarů“, kteří vykonávali stálou vojenskou službu na ochranu hranic ruské říše před nájezdy a dostávali za to půdu, na níž pak s hrstkou nevolníků nebo i bez nich hospodařili. I oni patřili mezi tzv.«Служилых людей», podobně jako třeba kozáci , tehdy příslušníci vojenských útvarů vykonávajících pohraniční službu. Tato společenská třída byla zrušena v rámci vojenské reformy roku 1708 a potomci, kteří už nechtěli pokračovat ve vojenské službě, byli převedeni do nižšího stavu „pánů jednoho dvora“ (statku), který obvykle nesl jejich jméno. Sám Brežněv význam svého příjmení odvozoval od slova „ochraňovat“ («оберегать»). „Oбережний“ znamená ukrajinsky „opatrný“.

Z tohoto pohledu jde nepochybně o Rusy, byť opět definované jen politicky (tentokrát nejen polohou, ale i třídně). Zda byli zároveň i etničtí Rusové, nelze určit, protože pozice nevyžadovala velkoruský původ.

Kde se vzala Brežněvova ukrajinská národnost?

Oblast, z níž Brežněv pocházel, bývala obývána jak Rusy, tak Ukrajinci. K roku 1897 žilo v celé Kurské oblasti 22% Ukrajinců, 77% Rusů a 1% ostatních národností. Podle etnografické mapy z roku 1918 Ukrajinci na územi od Kurska na západ, tedy směrem k Ukrajině, dokonce převažovali. Z výsledků sčítání lidu r.1926 je zřejmé, že Ukrajinci tehdy žili rozptýleně po celém území SSSR,

Takže Brežněvův pas, vydaný r.1947 , v němž je jasně uvedena národnost ukrajinská, klidně může odpovídat skutečnosti. Snímek tohoto osobního dokladu se na internetu objevuje od r.2010 na nevsedoma.com.ua , tedy pochází z období před rokem 2014. V době vydání pasu bylo Brežněvovi 41 let a vykonával funkci prvního tajemníka KS Dněpropetrovské oblasti Ukrajinské SSR. Jistě byl do té doby veškerými orgány státní správy i tajnou policií dostatečně prověřen. A jistě nešlo o jeho první pas.

Na vysvětlení dodávám, že někdejší vnitřní pasový systém obnovila Berijova NKVD roku 1932. Šlo o osobní doklad totožnosti, v němž se povinně uvádělo jméno, otčestvo, příjmení, datum a místo narození, národnost, sociální postavení, adresa trvalého pobytu, místo výkonu pracovní nebo vojenské služby a také informace o dokladech, na jejichž základě byl cestovní pas vydán. Pas sloužící k identifikaci osob a ke kontrole jejich pohybu po území SSSR byl vydávám osobám starším 16 let, tehdy dočasně vyjma venkovanů.

Sice se nabízí myšlenka, že se tenkrát zkrátka nehodilo, aby první tajemník KS ukrajinské Dněpropetrovské oblasti nebyl Ukrajinec, ovšem Brežněv byl záhy přemístěn do Moldávie, a později dokonce do vzáleného Kazachstánu. Že by v souvislosti s tím měnil národnost na kazašskou nebo moldavskou, není známo, ovšem Chruščov ho prý svého času rád nazýval „krásným Moldavanem“.

Ostatní dokumenty dostupné na internetu jsou vesměs strojopisy podřadného významu a nedohledatelného původu, jejichž obsah nemusel být nutně podložen úředně platnými listinami.

Byl Brežněv nakonec přece jen Rus?

Nicméne v Brežněvových pamětech publikovaných v roce 1978 , tedy na sklonku jeho života, se můžeme závěrem pasáže líčící podmínky v továrně a osudy jeho rodičů v Dněpropetrovské oblasti dočíst, že: „....Takhle jsem národností Rus, podle původu rodilý proletář, dědičný metalurg. Tak to je vše, co je známo o mém rodokmenu.“ (“Таким образом, по национальности я русский, по происхождению — коренной пролетарий, потомственный металлург. Вот и все, что известно о моей родословной.“) S ohledem na kontext není pochyb, že šlo opět o národnost politickou, tedy příslušnost k celému ruskému národu, Ukrajince nevyjímaje.

Brežněv tyto paměti ovšem nepsal osobně, protože sám „nevládl perem“. Jejich obsah vytvořený jinými prý pouze kontroloval na lůžku, během svých dlouhých hospitalizací. Brežněv byl totiž dlouhodobě vážně nemocný, a to minimálně od roku 1974. V roce 1976 dokonce prodělal klinickou smrt. Teprve za Gorbačova vyšlo najevo, že paměti vytvořili profesionální novináři, a to za účelem vylepšení mediálního obrazu pomalu umírajícího vůdce. Lze tedy předpokládat, že osobní názory Brežněva v nich nejsou až tak úplně osobní, ale silně ovlivněné režimní propagandou, která z nich ostatně čiší na kařdém kroku, z každého odstavce. Skalní proletář, navíc všeobjímající Rus, byl přesně to, co si žádal nově vznikajícíc kult jeho osobnosti, jemuž propadl i sám Brežněv.

Byl tedy Leonid Iljič Brežněv Rus nebo Ukrajinec? Geneticky nejspíš oboje. Ukrajina však dala Rusku celou řadu významných osobností. Pokud by mezi nimi chyběl právě Brežněv, nic podstatného by to na jejím významu nezměnilo.