Hledat tuhle zříceninu, zvlášť pod sněhem, asi nebyl právě nejlepší nápad. Posuďte sami ........................................................................................................................................
U obce Úbočí, nedaleko dnešní silnice č. 21 vedoucí z Chebu do Mariánských Lázní, stávala kdysi menší tvrz.
Boreš asi příliš nejásal, když Karel IV odmítl zrušit svůj 26 let starý zákaz obnovovat hrad Kynžvart, ačkoliv došlo ke změně majitele, a nakonec byl rád, že směl přestavět alespoň trvz Amonsgün. A tak v letech 1374 – 1380 vyrostl Borschengrün. Jméno dostal podle svého majitele (překládá se jako „Borešova louka“; grün = zelený).
Již v r.1392 však Borešův syn Boršengrýn prodal Zikmundovi Hullerovi, podkomořímu Václava IV. Ten příliš neotálel a tři roky na to jej vyměnil s Hynčíkem z Rabštejna za Orlík nad Vltavou.
R.1398 Václav IV. zrušil zákaz svého otce a povolil obnovu zhruba 8 km vzdáleného hradu Kynžvart. Tím Boršengrýn ztratil na významu a byl svými novými majiteli, pány z Plavna, používán už jen jako zástava.
Po posledním vykoupení Jindřichem II. z Plavna, v srpnu r.1452, Boršengrýn dostihl osud. Protože Plavenští vedli územní a majetkové spory s městem Cheb, hrad byl v rámci těchto půtek po osmidenním obléhání dobyt a zničen. Co nezdolala děla a požár, to dorazilo 26 tesařů a zedníků vyslaných chebskými měšťany.
Prameny uvádějí, že i po jejich zásahu z Boršegrýna zbylo vcelku utěšené torzo (viz obr. v úvodu), nicméně r.1846 byly jeho zdi definitivně rozebrány na stavbu místního ovčína a nejspíš i k dalším účelům.
Dnes na místě severní obytné věže stojí osamělá chata:
Na území, kde kdysi bývala jižní část hradu s válcovitými věžemi, se rozkládá malá chatová osada. V lese za ní lze snadno dohledat někdejší jižní příkop obklopený valy.
Kříží jej pěšina vedoucí do údolí. Kdo se po ní vydá, objeví starý židovský hřbitov.
Asi 30 fotek z Boršengrýna a hřbitova na Rajce.net ZDE
