Po cyklostezce k moři s vozíkem a dětmi, jde to?

Někteří rodiče považují za kvalitně strávený čas pobyt v nedalekém nákupním centru, kde nechají své ratolesti v bazénku se skluzavkou naplněném relaxačními kuličkami a popíjejí během jejich dovádění v předražené kavárně drink. Jiní chodí na procházky a na dětská hřiště. Ti sportovně založenější zajdou někdy na bazén, jindy nasadí sobě i dětem in-line brusle, za hezkého počasí vyrazí celá rodinka na kole...

Dočetla jsem. Tentokrát můj článek nebude klasickou recenzí na knihu. Pokusím se převést na obrazovku monitoru tok myšlenek, které mě napadají. Bude to tedy daleko osobnější článek, nejen strohý anotační záznam. Autory knihy Cyklotoulky s dětmi, vozíkem a nočníkem jsou životní partneři a rodiče Markéta Hroudová a Luděk Zigáček. Ještě před četbou mě paní Markéta upozornila na existenci negativních ohlasů na knihu, což bylo upřímné, avšak tak trochu zavádějící. Sama jsem byla zvědavá a zároveň trochu na vážkách, zda je jejich počínání v souladu s mým přesvědčením a tohle mě mohlo negativně ovlivnit. Cizí komentáře mě ale moc nezajímají a naštěstí nikterak neovlivňují...do čtení jsem se pustila coby tabula rasa. To jen na vysvětlenou, jak jsem ke knize přistupovala.

             Než se autorka dostane k samotnému cestování, popisuje svou životní cestu, partnerské vztahy, první cyklozážitky a útěk z velkoměsta na samotu u lesa. Na dvacáté druhé straně již má po boku svého životního partnera Luďka, dvě malé děti (Víťu a Šárku), konec čtyřletého povalování doma ( i když si myslím, že se žádné povalování nekonalo) a obrovskou touhu zase vyrazit na kole. Na základě pozitivních zážitků jiných cyklistů vybrali cyklostezku Odra - Nisa. Začátek cyklojízdy naplánovali z Jablonce nad Nisou, kde tato stezka začíná a pokračuje po území bývalé NDR na hranicích s Polskem. Po soutoku Nisy s Odrou lze dojet podél Odry až k Baltskému moři. A na samotném severu je ostrov Rujana, který Markétu lákal, jelikož ho znala už z dob, kdy se účastnila pionýrských táborů. Autoři nebyli v jízdě na kole žádní zelenáči a nějakých 700km jim tudíž nepřipadalo nezvládnutelných. Přípravy na cestu mohly začít.

       Možná budete překvapeni, stejně jako já, že Markéta zůstala věrna svému starému ocelovému kamarádovi a pořídila k němu jen nové doplňky. Za důležité považovali také výběr zavazadel a nutnost úprav ve vozíku, v němž měli vézt dvě malé děti. Říkáte si: „A to jako jeli 700km s jedním vozíkem a dvěmi dětmi?" Vyvstávají vám otázky: „ Jak to dělali s jídlem a hygienou? Kde přespávali? Kolik denně ujeli kilometrů?"  Na všechny tyto otázky naleznete v knize odpovědi. Napadá vás:  „Nemysleli jen na sebe? Bylo to zodpovědné?" Na tyto otázky si musí odpovědět každý sám. Každopádně musím napsat, že na děti mysleli od samotného počátku příprav na cestu. Šárka ještě nechodila, dokázala už sama sedět. Aby nebyla ve vozíku jen tak na volno, koupili co nejužší sedačku – vajíčko, kterému odřízli úchyty pro madlo, rukojeť na nošení a celé ho přišroubovali do vozíku. Během cesty navštěvovali různá dětská hřiště. Kromě jízdy na kole zažili také cestu vlakem a trajektem. Mořské pobřeží a následná kamenitá pláž se dětem jistě také líbila.

      Celá trasa je popisována jako podrobný deník, který může zaujmout i z hlediska zeměpisného a historického. Zmíněná cyklotrasa je skutečným rájem pro milovníky jízdy na kole. K publikaci přidávají autoři vlastní cd s nahranými fotkami a to je teprve pastva pro oči. Nechybí mnohdy vtipné komentáře, například o typické německé nátuře a tříděném odpadu.

       Není tajemstvím, že celou dlouhou cestu všichni čtyři ve zdraví přežili a mají mnoho skvělých zážitků. Knihu prodávají sami autoři. Pokud chcete vyjet na kole s dětmi nebo hledáte nějakou pěknou cyklostezku, tak uděláte moc dobře, když si publikaci přečtete. Není totiž jen o čůrání a papání. Může posloužit jako vynikající průvodce pro všechny, kteří se chtějí tímto směrem vydat.