Návštěva Muzea směřujícího do Guinnessovy knihy rekordů a Oravská Lesná

Právě jsem se vrátila s rodinkou z výletu do nejmladší oravské obce na rozhraní Oravy, Kysúc a Polska, z nádherné přírodní scenérie Slovenských Beskyd a Oravské Magury. Řeč je o slovenském městečku zvaném Oravská Lesná.

Oravská Lesná není až tak daleko od státní hranice s Českou republikou. Pokud zkušený řidič šlápne do pedálů, za hodinku může být na místě. Ještě před samotnou návštěvou zmíněné obce jsme se vydali do nedaleké vesničky Krušetnice, kde je neobyčejné Muzeum kávy. Toto muzeum se tak trochu odlišuje od ostatních muzeí. Stěny uvnitř muzea jsou obloženy mozaikou z kávových zrn. Na stěny bylo použito až 4 500 000 zrníček. Nedivím se proto, že majitel Roman Florek zažádal o zápis do Guinnessovy knihy rekordů. Jelikož jsem jeho přednášku o kávě na vlastní uši slyšela, mohu mu jen fandit, aby tento unikát byl do knihy zapsán. Během výkladu se zmínil o pověsti, kterak kozel pozřel větší množství kávových zrn a nemohl poté usnout. Tak nějak byly prý objeveny zázračné účinky kávy. Podobizna kozla je, jak jinak než mozaikou, vyobrazena na zdech muzea. Dále jsme si mohli prohlédnout postup pražení kávových zrnek a portrét spisovatele Jozefa Augustína, který o kávě psal knihy.

       Pobyt v Oravské Lesné byl poté jen zlatým hřebem našeho zimního putování. Jelikož jsou zde výborné lyžařské podmínky a turistům jsou k dispozici hned dva lyžařské vleky, rozhodli jsme se i my, nelyžaři, že si zimních radovánek užijeme. Nejprve jsme se ubytovali v malebné rekreační chatě Nikol. Byla zde kachlová kamna a výborné vybavení pro rodiny s dětmi, takže nám vůbec nic nechybělo. Dětské hřiště za chaloupkou bylo zasněžené a poskytlo dětem možnost vybudování nekonečného zimního krytu. Z okna byla na dohled výstupní stanice lanovky OravaSnow. Po „zabydlení“ jsme vyrazili na sáňkách a bobech na místní vrchol Kohútik. Čtyřsedačková lanovka byla právě odstavena, a tak jsme s dětmi využili sedaček na piknik v nádherné zasněžené přírodě. Kolem nás se proháněly sněžné skútry a tu a tam projeli běžkaři. Otevíral se nám výhled jak na Velkou Fatru, tak na Tatry. Celou nádheru jsem zachytila na fotografiích, které si prostě nemůžu nechat pro sebe. Myslím, že takto by měla vypadat opravdová zima.