To je náš další den v krásném lázeňském městečku Bojnice. S dětmi máme jasno: Půjdeme do zoo a na zmrzlinu. Jaká vlastně je bojnická zoo?
Zoologická zahrada v Bojnicích byla založena už v roce 1955, v minulém roce oslavila kulaté výročí... Je nejstarší na Slovensku. Je zároveň nejznámější a k hranicím s Českou republikou i nejbližší...Zkrátka samá NEJ. Naše kroky tedy vedly v Bojnicích právě do této zoo.
Od naší poslední návštěvy v roce 2015 se změnil zejména vchod do zoo. Je pěkně zrekonstruovaný. Průchodem pod touto reprezentativní stavbou začíná samotná zoo.
Naši procházku jsme započali prohlídkou tamarínů. Tamarín červenobruchý se řekne česky tamarín bělohubý. Oba názvy vypovídají o vzhledu těchto živočichů. Hned vedle mají výběh lemuři. Podařilo se mi jednoho vyfotit během přechodu na ostrůvek. Škoda, že jsem nestihla natočit, jak se hádali, neboť to byl ohlušující řev.
Jelikož jsme byli na výletě s dětmi, neodpustili jsme si houpačky a prolézačky. V zoo je prolézačka vláček, možnost projížďky ve člunech po vodě i pěkný statek s domácími zvířaty a skluzavkou. Zaujal nás i stánek s perníky nejrůznějších druhů. Kousek odtud je i občerstvení a nezbytné toalety.
Doporučila bych projít se s dětmi po tzv. edukačním chodníku, který je vyplněn nejrůznějšími přírodními materiály a děti si na něm mohou vyzkoušet i zvířecí skládačky na přistavených panelech. Pořídila jsem několik fotografií, které si můžete prohlédnout.
Před vstupem do zoologické zahrady (nebo po jejím opuštění, každý turista si volí pořadí sám) nelze přehlédnout velké množství stánků s nejrůznějšími tretkami a občerstvením. Upoutal mě dům, kde právě probíhala výstava nazvaná Katastrofy ľudského tela. Bylo na ní možné shlédnout různé deformity lidského těla, které byly pro jejich majitele jak prokletím, tak darem.
Lituji jen toho, že náš pobyt v Bojnicích skončil. Chtěla bych zde navštívit ještě mnoho dalších zajímavých míst. Tak třeba někdy příště....
