Jeseníky v dubnu

Víkendové putování z Karlovy Studánky přes údolí Bílé Opavy až na Praděd. To vše a mnohem více i s dětmi.

Údolí Bílé Opavy nás lákalo už dlouho. Zavítat k nejdivočejším jesenickým vodopádům, staletým smrkovým pralesům, vidět, jak vypadá boj horského lesa po vichřici, se nám poštěstilo na jedné z nejatraktivnější a zároveň nejnáročnější turistické trase v Jeseníkách. Je jí žlutě značená trasa, která začíná v Karlově Studánce a končí po zhruba 6 km stoupání na Ovčárně. V zimě téměř neschůdná, doporučuji využít modré přítelkyně, na níž budete překračovat popadané stromy, půjdete přes lávky, v dubnu se nevyhnete situaci, kdy budete hledat na pěšině suché místo, protože cestička vám bude připomínat spíše rozvodněný potok. Na obou trasách jsou lávky, musíte překonávat schody i můstky. Stoupání zabere asi 3 hodiny chůze, dětem se ale bude líbit.

    Místem, odkud jsme podnikali naše výpravy, byla Karlova Studánka. Nádherné místo s výstavními lázeňskými domy mě zaujalo už na první pohled. Obec patří do vesnické památkové zóny, budovy stavěné do poloviny 19. století jsou ve střízlivém klasicistním slohu. Od druhé poloviny 19. století jsou stavby vedeny spíše v romantickém stylu. Na druhý pohled mě zaujalo, že kromě lázeňských budov jsou v centru obce ve zmíněných starobylých budovách umístěny také základní a mateřská škola, obecní úřad a tělocvična.

Ubytování v Karlově Studánce je možné v penzionech téměř „ na každém rohu“. Zvolili jsme ubytování U Sedlářů a byla to dobrá volba. Vynikající umístění i rady paní majitelky nám pobyt zpříjemnily i ulehčily. Další den jsme se odtud vydali na nejvyšší horu Jeseníků ve výšce 1492m, na Praděd. Oblíbený cíl návštěvníků byl i našim cílem. Jedinečné výhledy z tamní rozhledny mluví za vše. Můžete se pokochat na mém fotoblogu.