Bohužel, ne vždy jsou odlišní jedinci kladně přijímáni společností. Jak působit na děti, aby odlišné tvory neodsuzovaly?
Knížka Pes Moko a jeho oko je svým způsobem jedinečná. Její autorka, slovenská básnířka Mirka Ábelová, popisuje velice citlivý příběh pejska ve verších. Do češtiny ho přeložil Emil Hakl. Publikace vyšla v nakladatelství Grada v edici Bambook věnované dětským čtenářům.
Tato knížka dětem velmi pěkným způsobem ukazuje, že tvorové, kteří se něčím liší od ostatních, nemusí být špatní. Nad příběhem pejska, kterému chybí jedno oko, se slituje dospělý i dítě. Jak je ale vnímán chlapec, který má nadpřirozenou schopnost rozumět řeči zvířat? Spolužáci ze školky mu nevěří a naopak si z něj utahují. Jak už tomu v pohádkách bývá, nešťastný pejsek a odstrkovaný chlapeček Vilík se setkají. Jejich místem setkání je lunapark. Vilík pomáhá pejskovi hledat jeho ztracené očičko a při hledání potkávají různé neobyčejné tvory. Tito tvorové se něčím liší od ostatních svého druhu. Čtenářům tak ukazují, že z „jinakosti“ nemusí mít strach a že jsou důležitější věci než vzhled.
Poučný veršovaný příběh je napsán tak, aby mu rozuměli i nejmenší čtenáři. Je napínavý a dětem i mně se velmi líbil.
Ukázka z knížky:
„ To je Moko, já jsem Vili,
jeho očko hledáme,
žije sám už drahnou chvíli.
Snad ho najdem, doufáme“.
(str. 56)
