Dobrodružství malé dívenky a vrány plný nečekaných setkání a zvratů. Mají jediný cíl – dostat se do Norska a najít vránovy rodiče.
Po přečtení knihy Gorila a já úspěšné švédské spisovatelky Fridy Nilsson jsem se ze zvědavosti pustila do čtení prvotiny autorky. Je jím titul Vránova neobyčejná dobrodružství. Obě publikace vyšly v nakladatelství Portál.
Je vidět, že se autorka k psaní propracovala. Její prvotina na mě nezapůsobila tak silným dojmem jako kniha Gorila a já. Pokud bych měla srovnávat, pak „ Gorila“ byla ze sociálně psychologického pohledu pro čtenáře poučnější, zato „Vrána“ jim přináší trochu zeměpisných informací, není však zářným příkladem správného chování hlavní hrdinky.
Hlavní hrdinové, holčička Ebba a její kamarád, pták Vrána, se vydávají stopem do Norska hledat Vránovy ztracené rodiče. Stopování bych nedoporučila a je třeba dětem vysvětlit, že ve smyšlených příbězích je možné nejrůznější počínání. Na své cestě zažívají vtipná i tragikomická dobrodružství a nečekaná setkání, která je vždycky posunou o kousek dál. Tímto čtenáře seznamují s krajinou Norska. Rodiče nakonec samozřejmě najdou, i když to celou dobu nevypadá příliš nadějně...
Velkou roli během četby sehrávají nádherně propracované ilustrace Martiny Matlovičové, které vyprávění doprovázejí. Příběh dokáže promlouvat k dětem i k dospělým. Menší čtenáři v něm najdou hodně pasáží, které jim vykouzlí úsměvy na rtech, dospělé může vést k zamyšlení. Doporučila bych ho k přečtení všem – malým i velkým, od desíti do devadesáti devíti let.
Ukázka z knihy:
Chvíli jsme jeli a obdivovali všechno, co bylo v Norsku jiné. Dopravní značky varující před nebezpečím srážky s losem byly trochu jiné než ve Švédsku. Losi tu nepobíhali tak ukázněně. I domy vypadaly jinak. (str. 89).
