Detektivní příběhy jsou populární. Právě jsem dočetla jeden napínavý příběh, při kterém si mé děti málem ukously prst. Zmizel kocourek.
Jedním z nejzajímavějších autorů severské detektivky je Henning Mankell. Zálibu ke čtení v něm vzbudil jeho otec. Tento švédský spisovatel detektivních románů s inspektorem Kurtem Wallanderem žil nějakou dobu v Mosambiku, kde byl vedoucím divadelního souboru. Psal jak divadelní hry, tak knihy pro děti.
Jeho poslední přeloženou dětskou knihu u nás vydalo v tomto roce nakladatelství Portál. Jmenuje se Kocourek, který měl rád déšť.
Publikace mi žánrově připomíná detektivku pro děti. Stěžejním úkolem je nalezení ztraceného dárku k narozeninám – černého kocourka Uhlíka. Vyšetřování se ujímá teprve šestiletý oslavenec Lukas. Děj knihy tvoří nejrůznější úvahy a počiny malého chlapce. Jsou mnohdy zoufalé až komické, nicméně malým čtenářům se líbí. Ve snaze utěšit svého syna tatínek přichází s myšlenkou, že se kocourek nachází v Dešťovém království. Lukas nelení a posílá Uhlíkovi za maminčiny pomoci psaní. Další důležitou postavou v knize je Lukasův starší bratr, který jezdí se svou partou kamarádů na skateboardu.
Publikace se čte dobře již předškolním dětem. Vytkla bych pouze fakt, že místo termínů maminka a tatínek jsou použita cizí jména Axel a Beatrice. Při jejich záměně za tatínka s maminkou byla kniha dokonalá. Knihu bych doporučila k předčítání předškolákům a k samostatnému čtení žákům na prvním stupni základních škol.
Ukázka z knížky:
Lukase napadlo, že musí udělat věc, na kterou už několik dní myslí. Musí se vydat do světa, přesně jako Uhlík, a hledat ho v noci. Aby ho našel, musí sám začít žít jako kočka. Jak tam tak seděl na kbelíku, začal mňoukat. Snažil se, aby to znělo, jako by byl kocour. Za chvíli se mu to začalo docela dařit. Jen příst neuměl. Znělo to, jako když byl tatínek nastydlý a kloktal. ( str.57).
