Co když pandemie covidu - 19 nebyla poslední?

Otec unese vlastní děti, aby je ochránil před novou pandemií. Od pandemie covidu-19 už uběhly dva roky. Nyní je tady vir nový a mnohem nakažlivější…

Otec dětí tomuto faktu věří, matka ne. Komu mají věřit děti? Je jejich táta cvok nebo máma popírá realitu? Rodiče už spolu nežijí. Vztah mezi nimi je o to napjatější…

Dystopický thriller s názvem Hlavně všechno přežít skotského autora Emana Morrisona vyšel v Nakladatelském domě Grada pod značkou Metafora. Čtyři sta stran textu bez ilustrací jsem přečetla jedním dechem.

Celý román vypráví patnáctiletá dívka Haley Cooper Croweová. Ta se ocitá spolu se svým šestiletým bratrem Benem a dalšími pár lidmi v izolované komunitě na odlehlém místě. Jak jsem již uvedla, na toto místo je unesl vlastní otec. Jak se patnáctiletá dívka vypořádá s tím, že najednou nemůže používat svůj mobil, vídat se s kamarády, mít kontakt se světem? Děj knihy je věrohodně podán očima náctileté dívky, která popisuje kolaps dosavadního světa, v němž se rozpadá všechno, co dosud znala, včetně její rodiny a zdravého rozumu.

Román mě vedl k zamyšlení, jak by vypadal svět, kdyby skutečně k nějaké další pandemii došlo.

Ukázka:

„Nicméně, jak jsme se poučili z předchozí pandemie, rozvod a střídavá péče v lockdownu moc nefungují, protože se rodiče musejí rozhodnout, který z nich si děti nechá, a ty pak druhého rodiče nevidí, dokud poplach neskončí. V devadesáti procentech vyhrají rozvedené mámy. U nás to tak dopadlo, a proto jsme tátu neviděli celých šest měsíců, když propukla ta poslední zatracená pandemie.“ (Hlavně všechno přežít, str. 21).