V rychlosti letu vran

V rychlosti letu vran

Byl jsi tu,

a já tě neviděla.

Bloudila jsem ve svém stínu,

jenž byl mou realitou

po mnoho let.

...

Pak černá vrána donesla Ti zprávu,

a pravda padla na kámen.

Nebylo úniku, nebylo zmaru,

čas plynul v rychlosti letu vran.

...

Zkáza již nabrala svého směru,

lítost se nesla ozvěnou davu

a chyba za chybou mi dál špinila ruce,

když tu, hanba padla na mou hlavu!

...

Z rány však vylétla holubice,

a v křídlech nesla dobrou zprávu.

Co se v ní psalo, asi…?

Snad…

...

„Že omlouvám se zas a znova,

za mé zrádné chování

a že přeji Tobě klidu míru,

a sobě roucho pokání.

...

Temné vody nedrží mě,

dýchám zas volně a cítím klid.

Za to však děkuji i Tobě,

neboť nebýt Tebe… přišel by?“

Mc

Ps: …Ten klid.