Vyberme za komisaře Václava Klause!

Při výběru komisaře padají různá jména více méně schopných a zkušených lidí. Kandidát potenciálně nejvhodnější však mezi nimi není, Václav Klaus. Myslím, že důvodů pro jeho nominaci je opravdu mnoho.

Václav Klaus a José Manuel Barroso

Je sice zvolen prezidentem ještě na další tři roky, ale poté už na něj - zdá se - žádný lukrativní post nečeká a musel by odejít do politického důchodu. Funkce komisaře je na pět let s možností opakovaného jmenování, a navíc lépe honorovaná. Také by se tím posunul o třídu výš. Jelikož v domácí politice už dosáhl absolutního vrcholu, mohl by se stát konečně politikem evropského a potažmo světového významu, se skutečnými pravomocemi a možnostmi širokého působení. Jako veleúspěšný a zkušený politik, bývalý premiér i prezident, a také ekonom by mohl být v Komisi za těžkou váhu a možná se stát i místopředsedou. A ještě jednu politickou výhodu by to pro něj mělo: v případě schválení Lisabonské smlouvy v Irsku by se tak vyhnul osobnímu dilematu, tedy jejímu podpisu - mohl by abdikovat ještě před rozhodnutím Ústavního soudu a přenechat ratifikaci premiérovi.

Hlavně je ovšem EU pro něj politickým problémem, kterému se dlouhodobě věnuje a je přesvědčen, že mu velmi dobře rozumí. V závislosti na portfoliu, které by mu bylo přiděleno, by tak mohl velmi účinně prosazovat své myšlenky a zlepšit stav, který tak vehementně kritizuje. Například, v evropské integraci klade hlavní důraz na prohlubování jednotného trhu a rozšiřování Unie. Jako komisař pro vnitřní trh a služby by mohl prosazovat právě odbourávání hospodářských bariér. Jako komisař pro rozšíření by mohl uspíšit integraci východoevropských zemí. Anebo by se jako významný ekonom mohl ujmout jiného ekonomického postu a prosazovat svoje liberální názory v praxi a globálně. Také kritizuje bruselskou byrokracii. Jako komisař pro administrativní záležitosti by tedy mohl celou tuto mašinérii reformovat. Ke konci příštího mandátu Komise to bude už deset let od poslední reformy, a proto příležitost do té doby připravit novou.

Také by se tím pan prezident ještě blíže seznámil s fungováním EU a mohl by přispět k žádoucím změnám. Na druhou stranu by byl nucen otupit hrany s některými evropskými politiky, naučit se s nimi lépe vycházet a - zejména - něco konkrétního s nimi vyjednat. Myslím, že je to férová výzva pro politika, kterému toto téma leží tak moc na srdci. Má to ovšem jednu vadu, Evropský parlament by ho asi (formálně či neformálně) vetoval. Za pokus by to ovšem stálo a velké strany by se na něm snad dohodly. Pane prezidente, chopte se příležitosti a vstupte do ringu! Jinak Vaše kritika EU zůstane bez hmatatelné odezvy, jako štěkání psa za plotem.