Policie ČR anebo Pro dobrotu na žebrotu

Rozhodla jsem se převyprávět příběh z nedávné doby. Začalo to nevinně vinou jednoho zloděje, který za bílého dne vykrádal před zraky flegmatických kolemjdoucích auto...

Vzhledem k tomu, že bydlím v lokalitě, kde pohybuje více než běžné množství romských spoluobčanů, chodím do parku už s podivným pocitem a nikdy ne s kabelkou.

Nikdy jsem nebyla rasista, nikdy jsem lidi nehodnotila podle jejich pleti či náboženství, ale jsou chvíle, kdy si říkáte, že kapka zdravého pudu sebezáchovy je přeci jen třeba. Venčíte psa, v klidu si zapálíte tu jednu cigaretu na cestu a najednou na vás pokřikuje skupina desetiletých dětí. Jsou ty děti, které běžně potkáváte v ulici a nikdy jste s nimi neměli problémy. Požádají vás SLUŠNĚ o cigaretu. Vy se S OMLUVOU usmějete a sdělíte, že další cigaretu nemáte. V lepším případě vám poděkují slovy, která by se neměla prezentovat, v horším případě jste napadeni desetiletými dětmi. A jako dospělý člověk chodíte do parku s dobrým úmyslem, ale i strachem o svojí osobu.

Jednoho sobotního odpoledne jsem se ZA SVĚTLA rozhodla vyvenčit svého psa. Na okraji parku stáli dva chlapci v černých bundách, třetí vykrádal auto. Lidé chodili kolem, dívali se na to jako na seriál a v rychlosti se otočili a vždy pokračovali ve své cestě. Dneska už vím, že dělali dobře. Když jsem vyvenčila psa, ve strachu sama o sebe jsem šla domů a zavolala Policii z bezpečné vzdálenosti. Zážitek s pány, kteří mají motto "Pomáhat a chránit" jsem se rozhodla přiblížit v dialozích tak, jak asi probíhaly.

15:45 "Dobrý den, u telefonu XXX XXX (to ještě netušíte, že představit se vlastním jménem přináší hlavní oběť). Chtěla bych nahlásit vykrádání vozu na adrese YYYYYY."

15:46 "Děkujeme za ohlášení, vydržte mi na telefonu, kdyby se pachatel hnul od auta." (pachatel z auta zrovna vytahuje igelitovou tašku a odchází od vozu, přijíždí 4 policejní vozy)

15:55 "Kolegové ze zásahové jednotky zadrželi osobu dle Vašeho popisu, mohla byste ho přijít identifikovat?" (posloucháte s ústy dokořán a nevěříte vlastním uším)

15:56 "To asi nebude možné, ještě bych chtěla v ulici nějakou dobu bydlet." (policista přemýšlí a asi mu dochází, že můj výrok má nějakou logiku, telefon podruhé pokládá)

16:02 "Kolegové za několik minut přijedou před Váš dům, vyvedou podezřelého z auta a vy se ho pokusíte identifikovat z okna. Bude to možné?" (následuje scéna z amerického filmu, policista postaví zadrženého na druhou stranu ulice a otočí ho směrem ke mně, modlím se, aby mě v okně neviděl, mezitím zadrží na můj pokyn další dva "podezřelé", není to ani jeden).

Akci přerušuje můj odchod domova, protože kdo by na to měl nervy.

20:30 "Dobrý večer, Policie ČR, ZZZ ZZZ, my bychom potřebovali, abyste ještě dnes přišla sepsat protokol. Nutně!"

20:31"To se velice omlouvám, ale jsem mimo Prahu." (kdo by se přiznal, že je ve městě, kdo by toužil sepisovat protokol, který počká minimálně do druhého dne)

Domluvili jsme se na druhý den dopoledne. V neděli jsem vstala na budíček, dostavila jsem se na stanici, kde na mě zírali a chtěli po mně informace typu, ke komu jsem objednaná na výslech. Jaký VÝSLECH, bože?!

S celkem milým policistou jsme sepsali protokol a tím to snad skončilo. Na památku mi zůstal list s hlavičkou Policie ČR, který by se rozhodně nedal považovat za oficiální dokument, a to vzhledem ke stylistické a gramatické koncepci, a snad i zdravé přesvědčení do příště, které zní "Hleď si svého!".