Božská spravedlnost?

V poslední době se mi děly samé zvláštní věci. Možná to byly ale spíš věci, které jsem si neuměla ve své hlavě srovnat, vyrovnat se se skutečností a brát je realisticky.

Jednoho dne jsem se probudila a zjistila jsem, že vlastně nevím, co od života chci. Žiju tak, jak jsem chtěla? Plním si své plány? Daří se mi v osobním i pracovním životě? Na všechny otázky jsem si dokázala odpovědět, ale přesto jsem měla pocit, že nejsem kompletní, že mi něco chybí.

Chvíli jsem si myslela, že jsem to našla. Objevila jsem dlouho nezažitý pocit, pocit, který mě naplňoval radostí, jenže jsem zjistila, jak jsou tyhle pocity zrádné, jak mohou být pro praktický život nebezpečné.

A pak jsem se dozvěděla, že zemřel jeden můj kamarád z vysoké školy. Prosím? Cože? Proč? To jsou první slova, která mě napadla. Bylo mu stejně jako mně, byla na banální operaci a najednou je mrtvý?

Brečela jsem dlouho, depresi jsem se snažila zahnat nějakou tou promilí a krabičkou cigaret (takže jsem zas kuřák). Dívala jsem se tam nahoru, do zamračeného nebe a říkala jsem si, co to je za spravedlnost.

A pak mi kamarád ráno řekl, že se to prostě stává. Útěcha? V první chvíli pohrdání a nepochopení, ale pak mi to došlo. Co to vlastně řešíme za hlouposti, když přemýšlíme, jestli jsme šťastní teď, tady a takhle?!

Nikdy nevíte, co se stane, jednoho dne si pošlete s kamarády fotky z dovolené a druhý den už mají hluchý telefon...už navždycky.