Ivan Egon Werner a František Werner, dvě velké osobnosti se po letech setkali. Oba velcí milovnící jazzové hudby si ji mohou v klidu a společně poslechnout v nebeském sále.
Ivane hodně dobrého jazzuArchív: PaMa
František se společenské změny nadýchal jen krátce. Byl vyslán a pověřen jiným úkolem, který se plní na Onom světě. Těšil se z toho, že nedemokratický režim se zhroutil jak domeček z karet. Byl to renesanční člověk, který méně mluvil a více konal. Tak na něj vzpomínám a dodnes mu "neodpustím," že nepředal řadu svých dovedností vnoučatům.
Ivan Egon s námi byl ještě před několika dny. Jeho odchod za bratrem byl náhlý a nikdo ho nečekal. Byl prvním živnostníkem na Chebsku. Živnostenské oprávnění obdržel v hluboké normalizaci.
V roce 1973 zakoupil zpola zbořený bývalý selský statek v Novém Drahově nedaleko Fratiškových Lázních. Postupem let ho zrekonstruoval a zařídil zde keramickou dílnu. Rukama a hrnčířským kruhem tvořil keramickou krásu, kterou užívají lidé od Aše po Košice.
Oba spojovala moudrost a veliká láska k hudbě. Když František dal pozemskému životu vale převzal štafetu šíření jazzové hudby Ivan Egon. V roce 1994 založil na počest bratra živé koncerty. Nazval je "Hrnčířský swing." Každým rokem se na dvoře hrnčírny setkávají stovky příznivců jazzové hudby. V kouzelném prostředí, kde vzniká z lidského umu krása se posluchači radují z hudební pohody.
Právě letos, v období vrcholících příprav dvacátého ročníku se Ivan bez rozloučení rozhodl, že odejde za Františkem. Vždy své okolí překvapoval, vždy byl v tomto ohledu o krok vpředu. Tak učinil i v tomto případě.
Při úvodních tónech hudby letošního 20. ročníku jsem zvedl hlavu k nebesům a viděl jsem jak "tam nahoře" vedle sebe sedí Ivan a František. V ruce drželi hrnky s dobrým červeným vínem a podupávali si v rytmu swingu, který k nim doléhal z nádvoří v Novém Drahově. Opravdu jsem se zaradoval, že jsou stále s námi.
