Sametová retrospektiva

Je to již 24 let, tolik co je roků mému synovi. Právě brzké narození, následné komplikace jsou symbiózní se Sametovou revolucí.

1989Databáze Google

Rokem 1989 to vše začalo. Rokem 2013 nic nekončí.
Jsme na počátku cesty ke sabilní demokracii. Některým se ta cesta zdá moc dlouhá, klikatá, bolestná, nesprevedlivá. Ano, všechny tyto přívlastky k té štrece k návratům hodnot společenských i morálních patří.
Je zcela přirozené, že je společenské zřízení, které se oficiálně zve kapitalismus má řadu nedostatků.
Zcela potlačuje rovnostářství, beztřídní společenství, právo na práci a další socialistické vymoženosti.
Dokonce si tržní mechanismy dokáží pohrát s postavením jednotlivce, občana. Mění se ekonomické a současně společenské postavení lidí. Nepřirozená a jistě uměle udržovaná rovnost se mění v utváření společenských vrstev.
Většina těch co v listopadu 1989 stála na náměstích, zpívala státní hymnu a cinkala klíči si následně uložila "růžové brýle" do šuplíků a zjistila, že je potřeba k utváření demokratické společnosti přispět kouskem svého díla.
Místo toho jsme chtěli od "nové doby" jen přijímat. Hmotné i nehmotné statky. Zapomínali jsme na sounáležitost, slušnost a další případné normální mechanismy.
Místo komunisty jsme našli nepřítele v podnikateli, politikovi, restituentovi, cizincovi. Jediná pravá zloba v rudém hávu se proměnila v tisícihlavou saň.
Osobní odpovědnost se stala obrovským problémem statisíců z nás. Nezkušenost, zvykovost z dob totality, uzavřenost pod horu Říp a česká malost.
Všem, kteří se ekonomicky pozvedli se dostalo odměny v podobě názvu "tuneláři." Každý významný úspěch se "po zásluze odměňuje."
Jsou jistě i pozitivní změny.
Podívejme se na ráz krajin, měst a vesnic. Zadívejme se na své spoluobčany. Žádná uniformita, šeď. Sledujme mladé a dnes již skutečné Evropany. Máme pluralitu politického názoru, máme svobodnou volbu vybrat si svého zástupce. Máme svobodné právo, říci, napsat své názory. Dokonce můžeme kritizovat cokoliv. Můžeme oslavovat slavná vítězství svých sportovců třeba i na Aljašce.
Můžeme poslouchat jakoukoliv hudební produkci, navštívit umělecká esa i v Praze, Brně, Ostravě.
Můžeme směle říci, že Slovák je náš pravý bratr. Prostě můžeme mnohé...
...stále jsme na začátku, můžeme nadávat, protestovat, psát petice, veřejně kritizovat, ale budoucnost si tvoříme sami. Nikdo za nás nic neudělá, žádný hodný strýček, žádný Džin z láhve nebude vypuštěn, žádný zázrak se nekoná. Je to jen o osobním přístupu.
Každá revoluce pojídá své děti. Nejinak to je a bude u nás. Jsou vítězové a poražení.
Osobně nejsem vítěz, ale NIKDY neřeknu "VRAŤME SE ZPĚT", to opravdu NIKDY.
Decentně oslavím další rok svobody, v přírodě, mezi přáteli. Budu mít stále před očima ten zázrak narození syna (25. 11. 1989) a odstoupení ÚV KSČ (25. 11. 1989).