Richarde a Kryštofe, děkuji!

Tou cestou, tím směrem prý bych se dávno měl dát....Nebo jít s proudem, na lusknutí prstů se začít hned smát, mít svůj chodník slávy a před sebou davy a přes zkroucená záda být součástí stáda....

...Má cesta...A. Šmídová

....Richarde Krajčo, děkuji za text, který je totožný s tím jak to cítím, myslím, že nejen já.
Vaše báseň ke skladbě Cesta je neskutečně aktuální a musím si ji stále opakovat. Snad je nás většina, kterým souzní s vnitřním pocitem souhlasu.
Pokud je Vaše cesta taková jakou jste otextoval, přidejte moje autorství bez nároku na honorář.
Můj chodník slávy je daleko za mnou, davy nikde a záda si rovnám. Stáda bohužel stále potkávám, ale tak to je, když chcete zachovat soudnost a mít k životu pokoru.
Je vítězství vědět, že každý osobní úspěch či neúspěch nepřichází jen tak. Bonusem je být tak mimo proud, až jste někdy téměř sám.
Ale ta samota Vám přináší další nadstandard, poznáte ty pravé, skutečné přátele. Může jich být "jen" hrstka. O to jsou vzácnější.
A vy pokračujete...Jestli se blížím k cíli, kolik zbývá víry, kam zvou svodidla, co po tmě mi lžou, zda couvám zpátky a plýtvám řádky, co řvou, že už mi doma neotevřou...
Cíl je vážený pane Richarde vzdálen milióny světelných let, víra neutuchá a tma je stále delší.
Couvám, občas, plýtvám řádky, rád a často, a doma? Zatím mi otvírají.
Hledejte všichni, co máte duši, mezi řádky, hledejte stále něco co se nedá koupit, není jen dnes a zítra.
Cesta?
...A i když se vleče a je schůdná jen v kleče, donutí přestat se zbytečně ptát...
Citace ze skadby Cesta od skupiny Kryštof
Video: použito z You Tube
Foto: Google

Má cesta...