Omluva všem, co běhají "na pohodu"

Omlouvám se všem tisícům hobby sportovcům, kteří běhají pro radost z pohybu, pobytu v přírodě a sounáležitosti s běžeckou komunitou. Pro mne je běhání také obrovskou láskou, ale nemůžu ukrajovat kilometry "jen tak."

Neberte mou omluvu na lehkou váhu. To není jednoduché sledovat své běžecké kolegy jak se při svých poznávacích trasách kochají krajinou, povídají si s partnery a na každém závodě, na který se registrují dobíhají s úsměvem jak vystřiženým z módních časopisů. 
Můj běžecký život se prostě vyvíjel poněkud odlišně. Nejdříve jsem se s běháním seznamoval, poznával záludnosti, bolesti a strasti. Když všechna negativa ustupovala, přišlo období zrychlování, zkvalitňování techniky a hledání kvality běžeckých bot a oblečení. 
Právě v této etapě jsem v koordinaci hlavy a těla zjistil, že to nejběžnější běhání, tedy "Běh na pohodu" není tak nějak pro mne. Žádný despekt k pohodářům neexistuje, naopak, všem, kteří našli ten vnitřní klid v runningu to upřímně přeji. 
Moje volba je jiná, zvyšování objemů, rychlosti, soutěživosti, výběru běžeckých závodů a posouvání limitů na středních a dlouhých tratích. 
Zvláštním úkazem na této cestě jsou skvělé (pokorně přijímané) sportovní výsledky, co závod to "bedna" či umístnění mezi nejlepšími ve své věkové kategorii. Subjektivně si tento běžecký zázrak neumím vysvětlit, ale mám z něho zvláštně pozitivní pocit. 
Takže kolegové, až mne potkáte na akcích, kde Vás občas předbíhám, nejde o exhibicionismus nýbrž o potřebu mého těla a přírodní úkaz, kterému nikterak nerozumím, ale vážím si ho. 
Přes všechny rozdílné postoje mezi členy obce běžecké je jedno jisté, všichni běhání MILUJEME a o to tady jde.