Jak rozeznat nepravdivé informace od těch pravdivých, jak si udělat vlastní názor na tísíce zpráv, které chrlí denně mediální svět. Jak se z toho nezbláznit a zachovat si odstup. Řada otázek na které není jednoduchá odpověď.
Kdo všechno zná a všude byl neexistuje. Není takový na zeměkouli. Nikdo, byť si to mnozí myslí, nemá patent na rozum. Je jen pravda a lež, není polopravda a není pololež. Žádný z nás nemá právo určovat pravidla pro existenci jedince.
Ano, každý stát má své pravidla, zákony. Bez těch by na světě nastal chaos a rozklad společnosti. Existují různé kultury, tvořené historií. Prazákladem je nicméně rozhodnutí jednotlivce. Každého jednoho člověka na zeměkouli.
Když letíš letadlem, a to přistává, teprve tam vidíš jak je text uvedený o sloupec výše zavádějící. Právě při přiblížení k zemi si uvědomíš, jak jsi jen zrnkem v písku.
Ale dost filozofování, jak je naše existence na světě individuální tak je také v moci každého z nás rozeznat pravdu od lži. A to je velmi těžký úkol. Zdrojů je nekonečno. Každý má svůj oblíbený a k tomu má důvěru.
V kontextu dnešních dní je nutné napsat, že dvacáté první století přináší expanzi událostí (jako každá doba). Ty se týkají i prostoru ve kterém žijeme, tedy Evropy, potažmo České republiky. To nás nejvíce ovlivňuje a zajímá. Není nám jedno co se kolem nás děje, jak žijeme a jaká bude naše budoucnost!
Když jsem v roce 1989 upřímně a spontánně vítal změnu politické orientace, zdaleka jsem nevěděl jak těžkým úkolem bude vrátit republiku zpět mezi standardní demokratické země. Od toho roku se stala velká řada neskutečných změn. Rozdělit je na kladné a záporné bylo opět na každém z nás.
Od roku 2020 řešíme Covid 19, záležitost o které se nikomu z nás ani nesnilo. Každý má na tuto nemoc vlastní názor. Jinak přistupuje k vlastní ochraně. Někdo věří strategii očkování, někdo ji odmítá. V informačním prostoru sledujeme stovky protichůdných názorů, nikdo neumí na 100% určit, který je ten relevantní, správný. Cestu si hledáme každý sám. Je to bytostné právo každého jednoho člověka.
Česká republika byla nedávno svědkem dalších svobodných voleb. Každý kdo šel volit rozhodl o dalším směřování našeho státu. Je to skvělé, být tím, kdo rozhoduje o naší budoucnosti. Koho kdo volil, jaké seskupení, hnutí či stranu je výsadním právem občana demokratické země a také každého privátní záležitost.
Co občan to názor, na politiku, sport, kulturu, a další odvětví.
"Co já považuj za pravdu, může být pro tebe lež. Co já považuji za lež, můžeš Ty považovat za pravdu." Tak je to normální a správné.
