Mám rád obecně sport. Celý život ho praktikuji. Od útlého dětství jsem hrál lidovou hru zvanou fotbal. Když se syn nepotatil a vybral si lední hokej, poznal jsem ho velmi podrobně. Navštívil jsem desítky zimních stadionů v Čechách i Německu, kde působil. Pro mne je proto hokej sportem "chlapů co neuhnou a nesimulují".
Od doby po Naganu, kdy se stal hokej v České republice fenoménem jsme si uvědomil, že se také hodí "do krámu" různým zájmovým skupinám. Tu podnikatelským lobby, tu politikům k zviditelnění. Nebo jen nám obyčejným, co se občas potřebujeme ztotožnit s tím, že jsme Češi. Vrátím se k Olympijským hrám v Japonsku. Byl to skvělý sportovní úspěch, který se jen těžko bude opakovat. Hlinka a Růžička vytvořili skvělou hokejovou partu, která dosáhla nejvyššího vrcholu.
Na této vlně se reprezentace nesla dalších několik let na světových šampionátech. Nebudu používat klišé jako, že v tak malé zemi se rodí tak skvělí hokejisté. Prostě lední hokej má v Česko-Slovensku obrovskou tradici. Tečka.
Jen mi stále nejde do hlavy, že nám Čechům stačí jakýkoliv vrcholný podnik v hokeji či fotbalu k tomu, abychom ukázali vlastenectví. Výrobci držáků mají žně. Na každém druhém autě vlaje česká vlajka. Hospody jsou plné fandů, kteří deklarují svůj veřejný interes.
Nicméně si pokládám otázku, proč tak nečiníme v době základního směřování republiky. Před volbami, po volbách. V čase, kdy nám soudruzi chtějí opět ukazovat jak budou budovat "lepší zítřky".
I v těchto případech bych ty vlajky bral jako důkaz občanského zájmu o věci veřejné. Snad se dočkám.
To že hrají letos naši hokejisté "tužku" je vlastně symbolické.
Možná že se zvedneme i letos, možná se probere i naše společnost a ukáže, že jí nejsou věci veřejné nejen ty sportovní lhostejné.
