Netušil jsem, že pravidelné běhání není jen o fyzickém výdeji, pozitivním pocitu, duševní očistě, ale také o tom, že kolem není jen pádící paleta barev z okolí, které vnímám například při jízdě automobilem. Běh přírodou mi vždy ukazuje to, co jsem míjel bez povšimnutí.
Ranní Františkovy Lázněarchív PaMa
Například v místě mého tvalého bydliště, kde začínala má "běžecká kariéra" jsem zvolil taktiku "běh tam, kam nemůže žádný motor."
Profláknutá trasa Mikrovláčku je pouze směrovkou k místům jako jsou rybníky u Jadranu, tradiční to destinace turistů, kteří místo hotelu volí ubytování uprostřed přírody. Právě v těchto místech je možné vidět v klidové pozici volavky či labutě. Opravdu nejsem stárnoucí romantik, ale tento zážitek při ranním běhu je fajn.
Běh je o svobodné volbě, kdy, kam a s kým. Já jako začátečník "blázen pravidelný běžec" upřednostňuji samotu. Opravuji, běhám sám. Jediným rozmarem je nainstalovaná aplikace pro měření času, tratě.
Současně jsem zjistil, že mohu zvěčnit místa, která jinak míjím bez povšimnutí. Takto jsem pro sebe znovuobjevil jezero Amerika, okem běžce a objektivem mobilu. Stejně tak mi připadá velmi zajímavá trasa k areálu k pramenu Natálie, stoupání k trati směrem k restauraci Zámeček či členitá trasa k blízké turistické atrakci hradu Seeberg.
Nenechávám se zorptylovat ani častým stékáním potu z mé vyholené hlavy. Díky běhu jsem zjistil, že současné Františkovy Lázně a jeho okolí nejsou odleskem společenské atmosféry, ale přírodou stvořeným místem k rekreačnímu sportování.
Neméně významnou výhodou je, že letošní zima je tak nějak jarní. Moje další kapitola povídky "O běhání" tak bude možná v bílém obalu (sněhovém).
Všem kolegům přeji mnoho podobných rozšířených obzorů. Myslím, že jsou všude kolem nás.
