Krycí název pro muže i pro milence

Je to vysoký sexy blonďák, doma má nádhernou červenou sedačku a pracuje na vysoké pozici v telekomunikační společnosti. Říkám mu krycím názvem: „Vodafone“. Samozřejmě ne před ním…

"...a kdyz budes zlobit, prestanu ti rikat 'uklizecko'!"

Pak je tu jeden muž, který většinu roku stráví v Jižní Americe prováděním turistů. A lovem krokodýlů. To je „cestovatel“. Další má kapelu s názvem „Jezevec“ (Ten název je zcela fiktivní. Ne, opravdu nehrají country…). Hádejte, jak říkám jemu? Pak tu máme „golfistu“, „producenta“, „herce“… Zní to dobře, že? Popravdě bych jim měla říkat spíš: „co to znamená to ,železo‘?“, „manager lokální kapelky“ a „kdysi jsem chodil na herecký kurz“.  Ale to už by nebyly krycí názvy – jen děsivá pravda! A co jiného než krycí název jsou všechna ta slova, která používám při rozhovorech o svých mužích? Všichni ti „redaktoři“, „žokejové“, „satanisti“, „kytaristi“, „lacosti“, „hilfigerové“, „superbové“…

Jistě, ve skutečnosti znám jména všech mužů, kteří stojí za to, abych se o nich bavila s kamarádkami. Ale nepoužívám je. Proč taky. Krycích názvů může být nepřeberné množství a všichni se tak mohou snadno orientovat, kdežto jména se poměrně často opakují (navíc – mám neuvěřitelné štěstí stále na to samé jméno, takže se v tom kolikrát sama nevyznám…). Jakmile tedy řeknu „novinář“ nebo „Slovák“, nemusím rekapitulovat dosavadní dění a mohu rovnou plynule pokračovat v popisování vztahových i pseudovztahových peripetií.

Kolikrát bych i já uvítala, kdyby si mé kamarádky pro své aktuální románky pořizovaly také nějaké krycí názvy. Kdo si to má pamatovat? Jedna se právě rozešla, dejme tomu s někým jménem Michal. Normální jméno, ano. Nic zvláštního, má ho kdekdo. A to je právě ono! Další zase prožila s nějakým Michalem nezapomenutelnou noc a pro třetí je to pan Osudový. No řekněte – kdo se v tom má orientovat? Takže pak na slova typu: „Potkala jsem tam Michala – víš kterého, ne?“ jen jako zkušený blafer kývu hlavou. Můj myšlenkový průzkumník mezitím prohledává seznam všech Michalů uložených na harddisku.

Pro vlastní orientaci si pak nazývám jednotlivé objekty zájmu či nezájmu kamarádek po svém. Některé mě znají, tak to akceptují a názvosloví přejímají. Neuvěřitelně mi tím zlehčují práci! Ale to mu nemohly říkat názvem jeho kapely už od začátku?

Občas je NUTNÉ používat krycí název. Například když se potřebujete o svém vyvoleném muži bavit v nebezpečném prostředí. Nebezpečném pro váš vztah. Jedna moje kamarádka má šéfa. Má ho doslova. Samozřejmě, že v práci o nich nesmí nikdo vědět! Dlouho jsme vymýšlely, jak to skoulet, aby bylo možné probírat pikantnosti v přítomnosti jejích kolegů. Název firmy? Postavení? Značka auta? Hobby? Neexistuje! Vždyť ho všichni znají! Jednou si spolu vyjeli na pár dní do Paříže a vrátili se zamilovaní. U ní to nešlo přehlédnout. I nevšímaví spolupracovníci si všimli. Nechtěla to řešit, prohlásila něco o Francii a mávla rukou. Díky naplno pracujícím převodům v hlavách firemních drben se z inkriminované osoby stal rázem „Francouz“. V klidu o něm mohla vyprávět. I před užvaněnými ženami z práce…

Když sedím v nějakém vyloženě „ženském“ podniku a stolky kolem mě „miláčkují“, „sluníčkují“ a v některých případech také „idiotují“ a „zmetkují“ jsem za své krycí názvy ráda! Zaprvé mohu mluvit o všech otevřeně a nemusím se bát, že za rohem sedí někdo, kdo je zná. Zadruhé – s pejorativním tónem zní i stejné slovo jinak. Takový „golfista“ tak může být „zlatíčko“ i „šmejd“ – podle toho, na jakou slabiku dám přízvuk…

Používají i muži krycí názvy pro své ženy či milenky? A jak asi říkají mně? Snad to ani nechci vědět…