Jak sbalit ženu? Staňte se umělcem!

Samičky prý podvědomě tíhnou k takovým samečkům, kteří by případně nejlépe zajistili jejich potomka. Případného. Proč ale potom ty lidské tak zuřivě běhají za vším, co maluje, píše, hraje, zpívá, točí filmy…

"... pak jsem zahral "stanky" a to ji dostalo!"
Jak je známo, tvořit umění je sice činnost krásná a záslužná, ale veskrze charitativní (pokud samozřejmě nemáte to štěstí, že bydlíte v Hollywoodu). Jinými slovy – devět z deseti „umělců“ má pěkně hluboko do kapsy. Všechny peníze dávají do různých štětců z veverčího vlasu, do filtrů a objektivů, do kytar, ještě lepších kytar a „comba“ (což je věcička, jejíž smysl i podoba mi stále uniká, ale každý hudebník o ní mluví jako o nějakém tajemném božstvu)… O nějakém zajišťování potomků, případně „výhradní samičky“ umělce, tak nemůže být řeč.
A přesto je zbožňujeme a obdivujeme. Ale copak to jde? Nevzhlížejte k někomu, kdo stojí pár metrů nad vámi na pódiu. Neobdivujte někoho, kdo se dokáže vyznat ve všech těch tlačítkách a kolečkách na svém fotoaparátu tak, že vyfotí s jeho pomocí i hnusnou špinavou ulici plnou odpadků jako krásné, tajemné místo. Nepadněte do náruče chlapíkovi, co vás právě postavil na piedestal, když řekl, že roli v jeho novém filmu nebo hře nemůže hrát nikdo jiný, než vy…
Většina žen vlivu a nátlaku umělců i pseudoumělců podlehne. Zcela iracionálně vyprovodí solventního muže ze svého bytu, aby si tam o pár dní později nastěhovaly dejme tomu herce. Nesolventního. Kterého si v krajním případě budou muset vydržovat a dotovat všechny jeho „projekty“. Ale jim to nevadí. Mají umělce! Jsou šťastné! Holky budou závidět…
Bohužel ani já nejsem jiná. vůči umělcům imunní. Jako každá malá holka toužím po bohatém krásném princi, ale nakonec se spokojím s ošklivým zahradníkem, co hraje na loutnu. Chodím do klubů na konzerty, do kaváren na literární čtení, do divadelních klubů na víno a začátkem léta se mnou není řeč, protože celý týden pobíhám po městě, které žije filmovým festivalem. A čekám. Čekám až narazím na vhodný objekt, který si zaslouží být obdivován zrovna ode mě! Většinou se dočkám. Záhy. Někdy i několikrát. Konkrétně onen filmový festival je velice nebezpečné místo pro všechny podobně postižené ženy. Nikde na světě není taková koncentrace nejen herců a režisérů, ale také spisovatelů, malířů, sochařů, designerů, tanečníků fotografů a jim podobných na metr čtvereční! Jsou všude! Infikují svou přítomností vše od zapadlých hospod po VIP večírky! Nikde nemáte klid. Je to neuvěřitelně stresující… a vzrušující… Jako by se tam někde líhli!
Na všech těch kytarách, kamerách a foťácích s dlouhými objektivy je něco falického. Něco, co z muže dělá ještě většího muže. A čím víc a úspěšněji se tomu svému umění umělec věnuje, tím větší chlapák je! Přitom to může být klidně i vyhublý neduživec s prázdnou peněženkou. Hlavně že tvoří!
Jen tak mezi řečí – neznáte nějakého zaopatřeného chlapíka, který si ve volných chvílích hraje na umělce? Já jen, že jsem právě volná…