Ženy mají svátek každý den

Mezinárodní den žen - svátek slavený i zatracovaný. Málokdo však ví, jak, kde a proč vznikl.

Dne 8. března 1908 se konalo v New Yorku velké shromáždění za volební právo žen na popud tehdejší Socialistické strany USA. Na první mezinárodní ženské konferenci Druhé internacionály v Kodani v srpnu 1910 prosadila německá socialistka Clara Zetkinová pořádání mezinárodního svátku žen, tehdy ještě bez určení pevného data. Datum 8.března se ustálilo až po 1. světové válce, zejména pod vlivem velké demonstrace v Petrohradě roku 1917, která se konala poslední neděli v únoru dle juliánského kalendáře, což odpovídá 8. březnu kalendáře gregoriánského.

Od té doby se slavil MDŽ v mnoha zemích a byl symbolem boje za rovnoprávnost žen, na rozdíl od Svátku matek, který byl především oslavou mateřství.

Jako mnoho jiných svátků byl i tento náležitě ideologicky zneužit. Mnozí se jistě ještě pamatují na oslavné ódy na pracující ženu.

Jaká však byla skutečnost. Na pracovištích dostaly kafe, dva chlebíčky či dortíky, popřípadě bonboniéru či prostírání a pionýři jim zazpívali. A pak "oslavenkyně" čekal ten každodenní odpolední kolotoč - vyzvednou děti ze školky, z družiny, vystát frontu na košík v samoobsluze, na toaletní papír či hygienické vložky (bez křidélek), udělat s dětmi úkoly, uvařit večeři, uložit děti a posléze i manžela "společensky unaveného" z oslavy MDŽ.

Není proto divu, že tento tak zprofanovaný svátek byl po Listopadu 89 zatracen bez ohledu na jeho původní účel.

Posléze byl opět obnoven aby se tento den připomínala základní práva žen, která jsou v mnohých zemích stále potlačována.

Avšak.

Žena - to je životní partnerka

Žena - to je ošetřovatelka

Žena - je ochránkyně

Žena - to je MATKA, dárkyně života

Proto ženě patří úcta, respekt, ohleduplnost. Ženy je nutno chránit (ať se to tzv.feministkám líbí či nelíbí) a milovat, neboť ony potřebují podporu ač se tváří sebetvrději.

Takže tu kytičku a poděkování si přece zaslouží každý den!