Desátého března 1948 bylo na nádvoří Černínského paláce nalezeno tělo ministra zahraničí ČSR.
Tento syn velkého otce, v mládí bouřlivák, posléze diplomat světového formátu patří k velkým postavám našich dějin.
Byl to politik, diplomat, dobrý muzikant, ale především člověk. Svým přirozeným chováním si získával srdce svých spoluobčanů. Byl věrný zásadám svého otce a plnil slib, který mu dal, že bude vždy stát po boku Edvarda Beneše. Tento slib se mu však stal osudným. Demise demokratických ministrů v únoru 1948 jej postavila do velkého dilema - přidat se nebo ne. Nakonec se rozhodl pro tu druhou variantu na základě onoho slibu neopustit prezidenta republiky. Jistě se to projevilo na jeho psychice, ale, že jej to vedlo k dobrovolnému odchodu ze života, o to se dá vážně pochybovat.
Jan Masaryk byl člověk optimistický, pozitivně naladěný se smyslem pro humor.
O tom svědčí i následující historka:
Když jednou hostil společnost svých přátel, jedna dáma jej pokárala, že nemá kleštičky na cukr, že je to nehygienické, když se někdo vrátí z WC a následně si sladí kávu. Jan Masaryk si to vzal k srdci a příště již kleštičky byly - na WC.
Může takový člověk spáchat sebevraždu?
Po jeho smrti byla na jeho nočním stolku nalezena Bible a kniha Osudy dobrého vojáka Švejka.
Může takový člověk spáchat sebevraždu?
Avšak, jakým způsobem bylo ukončeno jeho pozemské bytí není již dnes tak důležité.
Důležitý je jeho odkaz, vzor jaký má být skutečný politik. A to být člověk s pevným charakterem!
To je to, co v současné době bohužel nejvíc postrádáme.
