Přímo zvolený prezident republiky Miloš Zeman opět porušil jednu tradici a místo novoročního projevu pronesl Vánoční poselství. Jeho rozhodnutí vyvolalo opět diskuse o tom zda je to vhodné či nikoli porušovat onu tradici novoročních projevů. Avšak jedná se skutečně o tradici?
Na sklonku roku 1933 natočil prezident Tomáš Garrigue Masaryk pro Filmový týdeník poselství míru a naděje. Třebaže v jeho případě šlo o výjimku, svým způsobem se tak zasloužil o vznik této tradice. Těsně před Vánocemi 1935 se novým prezidentem stal Edvard Beneš. Protože se jednalo v podstatě o inaugurační proslov, o tradičních vánočních poselstvích mluvíme až v letech 1936 až 1947, a to už na rozhlasových vlnách. Například v r. 1937 se Benešův projev nesl v optimistickém duchu, ve snaze posílit národ na pozadí růstu napětí v Evropě. V r. 1938 ale přišel mnichovský diktát a okleštění naší země. Tehdy už projev pronesl Emil Hácha, který byl zvolen hlavou státu 30. listopadu.
Vánoce 1939 už byly poznamenané děním v protektorátu, tragickými událostmi 17. listopadu, kdy došlo k prvním popravám, a dobou, kdy mnoho Čechů už bylo v koncentračních táborech. Počínaje rokem 1940 až do r. 1944 promlouval z Londýna prostřednictvím britského rozhlasu exilový prezident Edvard Beneš. V r. 1942 hodnotí nejtěžší a současně přelomový válečný rok
Historicky poslední vánoční poselství prezidenta republiky pronesl o rok později opět Edvard Beneš. Zároveň to byl jeho poslední významný proslov k národu před únorovými událostmi r. 1948.
Po únoru, tak jako v mnoha jiných oblastech, nastala změna, i pokud jde o vánoční a novoroční projev prezidenta republiky. Vánoční či štědrovečerní poselství se transformovalo v novoroční projev prezidenta republiky. První z nich byl vysílán na Nový rok 1949, pronášel ho nový československý prezident Klement Gottwald a v projevu jednak zhodnotil význam února, brojil samozřejmě proti zrádné reakci a velmi slavnostně uvedl rok první československé pětiletky.
A od té doby vždy k slavnostnímu novoročnímu obědu zněla slova o tom jak zkvétáme a kolik se toho vyrobilo či sklidilo. K rozhlasovému vysílání se později připojila i televize a tak jsme mohli vidět hlavu státu sedět u stolu s hodinami v pozadí.
I polistopadový prezidenti neporušili tento zvyk. Změnil se akorát stůl, pozadí i obsah projevů.
Avšak ruku na srdce. Kolik občanů pozorně naslouchalo oněm projevům?
Mnozí se nacházeli s přáteli na chalupách, v horských chatách či v rodinném kruhu. A v neposlední řadě bylo mnoho těch, kteří se ještě nevzpamatovali ze silvestrovských oslav. Ba byla i řada těch, kteří stále ještě slavit nepřestali......
Takže...
Toto "porušení" zvyklostí není na škodu a tentokrát s rozhodnutím pana prezidenta vyjadřuji souhlas.
Dobrý nápad pane prezidente.....
