Je 25. únor 1969. Funkcionáři komunistické strany si připomínají výročí "Vítězství pracujícího lidu". A v průjezdu domu na Václavském náměstí hoří člověk...
Uplynul měsíc od pohřbu Jana Palacha, zvadly květiny, vyhořely svíce... a národ upadá do čím dál větší letargie. A ve Vítkově na Šumpersku nasedá do vlaku osmnáctiletý student Jan Zajíc. Odjíždí do Prahy, loučí se sestrou, která jej doprovází, a ví, že se již nevrátí.
Oběť Jana Palacha jej hluboce zasáhla, účastní se manifestací na Václavském náměstí i protestní hladovky. Věří, že tento čin pozdvihne národ k odporu proti okupaci a stávajícímu systému. Národ se skutečně probudil, ale pouze na chvíli.......
Uplynul měsíc a nic se nedělo, nebyla splněna ani jedna z Palachových požadavků. Proto se Zajíc rozhodne navázat na jeho čin vlastní obětí. Věří, že další živá pochodeň skutečně vyburcuje národ. Ve svém dopise na rozloučenou proto prosí, aby se jeho pohřeb konal v Praze. Avšak atmosféra se mění a tehdejší vedoucí představitelé si již nepřejí další manifestace. Pohřeb se proto koná v jeho rodišti.
Uplynuly necelé dva měsíce, zvadly květiny, vyhořely svíce..... a s Gustávem Husákem začíná normalizace.
Je 25. únor 2013. Funkcionáři komunistické strany si připomínají výročí "Vítězství pracujícího lidu".
A na vesnickém hřbitově ve Vítkově hoří několik svíček.....
