Uprchlická krize, kvóty, bombardování v Sýrii, boje na Ukrajině, různé eskapády našich politiků, korupční aféry. To vše se na nás chrlí z médií a z většiny zdejších blogů.
Je to přirozené, neboť se to dotýká každého z nás. Máme oprávněné obavy co bude dál...
Avšak. Dovolím si napsat o něčem jiném, o tom, že existuje pozitivní stránka lidského bytí.
V bývalém okresním městě již čtyři roky funguje malý rockový klub. Založil jej jeden místní podnikatel pro radost. Už ta věta zní mnohým neuvěřitelně. Ale je to tak.
Každý víkend zde hrají muzikanti, kteří neplní sály, nevystupuijí v show komerčních televizí ani nefigurují na prvních stránkách bulvárních novin a časopisů. Ale jsou to lidé, jenž hrají srdcem a rozdávají radost svým uměním. Muzikanti jako Marcel Flemr, Tomáš Homuta, Baťa a Kalábůf něžný beat, slánská kapela The Bladderstones jsou zde téměř jako doma. Avšak hrál zde i Radim Hladík, Ivan Hajniš (legenda Primitive Group), Oskar Petr, Jiří Smitzer či Laco Dezci. Nechybí ani zahraniční muzikanti jako skvělý kytarista z Chicaga Rene Trossman, anglický kytarista a zpěvák Justin Lavash či americká bluesová zpěvačka Merilyn Oliver, praneteř legendárního Muddyho Waterse. Jeden z posledních koncertů zde měl Filip Topol s Psími vojáky. Bohužel ani zdejšímu klubu se tak nevyhýbá ta odvrácená tvář lidského bytí jako je nemoc či smrt. Právě včera se konal Jam session věnovaná dalšímu skvělému bluesmanovi, který se v létě odebral do muzikantského nebe. Skotském kytaristovi Stan The Manu. Ale bylo to vzpomínání veselé, neboť se vzpomínalo muzikou.
Ano hudbou, kterou hráli muzikanti srdcem.
Mnozí, se nyní zeptají, proč vznikly tyto řádky?
Odpovím.
Existuje i ta pozitivní stránka našeho bytí. A my bychom si to měli i přes každodenní trable uvědomit.
P.S. Tak hrál Stan The Man i v našem klubu... Není to paráda?
